neděle 19. března 2017

... tak nám nám ten týden zase utekl...

... jak jsem Křemílka v úterý chválila, ve středu to dohnal se vším všudy a Terezka mu čile asistovala... Ještě na mě dolehlo nedospání posledních dnů, nepříjemná únava a všechno dohromady nám naservírovalo opravdu šílenou středu... korunovali to oba při uspávání, které se protáhlo na hodinu a půl (snad dosavadní rekord)... večer jsem už byla tak hotová, že my svévolně začali téct po tvářích slzy... vyčerpáním z celého dne, lítostí z toho, že jsem se neudržela a křičela... a taky lásky a dojetí ve vzpomínce na jeho slova, kdy se večer ke mě přitulil, objal mě a pošeptal mi, že mě má moc rád, a že toho zlobivýho kluka poslal pryč, řekl mu "tytyty" a je tu zpátky ten hodnej... a v tu chvíli se všechno to špatné z celého dne vypařilo...
... ve čtvrtek jsem byla objednaná ke kadeřnici... po půl roce vlasy plakaly po nějaké té lepší péči a hlavně - v pátek jsme měli s mým milovaným naplánované rande...
... na začátku roku, po všech těch bouřích roku minulého, jsme se shodli, že je třeba abychom trávili zase více času spolu, jenom my dva a slíbili si, že jednou za měsíc uložíme skřítky u babiček a vyrazíme si... do kina, na večeři... prostě kamkoliv, ale jenom my dva...
... pátek jsem měla krásně rozplánovaný, rozvoz prcků, pak využít, že si můžu bez nich objet nákupy, protože jsem chtěla, krom jídla, ještě do zahradnictví a hobbymarketu, pak doma stihnu i větší úklid, v aťasu přelakovat připravené kousky, konečně snad i všechno nafotit, sepsat vám post o tom jak se na večer těším... jak jsem zjistila, že i po těch letech mi stále v břiše šimrají motýli radostného očekávaní a těšení se na večer s mým milovaným a pak se hezky nachystat ... jenže...
... předala jsem Křemílka a namířila si to s Terezkou domů připravit ji a předat druhé babičce... přejíždím městem, kde začíná houstnou provoz, stavím na červenou na jedné z frekventovaných křižovatek a čekám, v hlavě stále přesný plán a opravdu dobrý pocit jak mi to hezky vychází, pobrukuji si s písničku spolu s rádiem, Terezka mi nazpívává druhý hlas, padá zelená... auta přede mnou se rozjíždí, já řadím jedničku a nic... řadím znovu a nic... řadící páka mi v ruce lítá jak lžička v čaji... vůbec neraguje... jen si tak plandá... takže je jasné, že neodjedu...
... místo zpěvu se mi teď skrze rty derou ostřejší slova, která tedy s ohledem na Terezku šeptám... vyhazuji blinkry a z okýnka mávám na pána za mnou aby mě předjel... a za ním i všichni ostatní... rychle mi víří v hlavě co jako teď... protože tohle je na odtah, v autě dítko, který jako na povel se začlo vztekat... 
... lovím v kufru trojúhelník a volám Martinovi,abych ho pobavila... jak si umím zpestřit den a jestli není v jeho silách mě zachránit... je v práci na kole... volám kamarádovi, který pracuje nedaleko, ale ač každý den jezdí autem, zrovna dnes je v práci na kole... tak volám taťkovi, to je jistota... rovnou volám do servisu, hlásím co se stalo a domlouvám se, že auto rovnou odtáhneme tam...
... Terka začíná zvyšovat svoji netrpělivost... blíží se čas oběda a jejího spánku...
... volám druhé babičce, že plán se mění, že přijedeme později...
... a pak se najednou vedle mě objeví můj drahý... sice přijel na kole, ale ten pocit, že už tam nestojím sama je hned příjemnější a odtlačíme aspoň auto  mimo hlavní provoz...
... Terku zabavíme reflexní vestou...
... to už se objeví děda a frčíme na laně do servisu ...

... domu se vracím až někdy ve tři, balím a předávám Terezku druhé babičce a pouštím se aspoň do rychlého úklidu... vrací se i Martin, který ještě byl na otočku v práci ... za hodinu volají ze servisu, že si můžeme přijet pro auto, což mě překvapilo, ale byla jsem i ráda.

... takže takhle je to, když velkoplánuji :) ...ale po troše adrenalinového zážitku jsem si pak zalouženě užila večer. Zašli jsme si na večeři, na zmrzlinu, do kina, na procházku nočním městěm... a já už se teď těším na příští měsíc a doufám, že tentokrát to bude klidnější :)

... a taky se těším z předpovědi počasí, už nás slibují jaro ;) 

... krásnou neděli, moji milí, a zítra ať se vám šťastně vstane do nového týdne!! ... a já již brzy přifrčím taky s nějakýma novinkama ... jen to nafotit ;)

Vaše Šárka 



úterý 14. března 2017

... školka...

... jsem dospělá... je to už něco málo přes třicet let co jsem v ní byla naposledy, ale stejně... jenom když to slovo slyším, tak to vyvolá nepříjemné stažení žaludku, rozbolí mě břicho a ucítím takové divné ztuhnutí ramen a šíje...
... že jsem tam nebyla dvakrát šťastná asi je víc jak jasné...

... "a ty už ho nebudeš dávat do školky?" ptalo se mě docela hodně maminek minulý rok... a s takovým opravdu důrazným podivujícím se tónem v hlase...
... téma Křemílek a školka jsem tehdy opravdu neřešila... byli mu přeci teprve dva roky... a já jsem doma na mateřské... chci si užít toho, kdy jsme všichni tak nějak bezstarostně spolu, mám je ráda doma oba pohromadě, dokud můžu, protože jak začnou pracovní a školní povinnosti, jednou na ty chvíle budeme už jenom vzpomínat...a utečou tak rychle... proč si je krátit, no ne?
... jenže letos už toto téma doma nakousáváme... na mateřské jsem poslední rok, Křemílkovi padly tři roky a ať je to jak chce, ty děti kolem sebe potřebuje...  a tak letos nás již čeká zápis, s tím, že by v září nastoupil... zatím ale jen na zkoušku, na třeba jen dva dny v týdnu, na zvykačku do konce roku... a od ledna příštího roku už naplno... 
... můj muž ale ví, že mě v tomhle musí popostrkovat, protože být na mě, nechám si ho doma klidně až pěti :)...a tak nás dneska vyslal na den otevřených dveří v naší školce... ač mě už od rána chytal břichabol, je jasné, že jsem před Křemuldou nedala nic znát. Cestou vedle mě vesele poskakoval, okusoval jablíčko a já mu popisovala, jak se jdeme podívat na kluky a holky a jaký mají hračky a prostě to všechno občíhnout, jestli by se nám to taky líbilo :)... a víte co? ... líbilo se nám to oběma...
... už když Křemulda uviděl hrát si děti venku na hřišti, nadšeně volal, že chce za klukama, ve třídě si pečlivě prohlídnul všechny hračky, na dotaz jak se jmenuje pani učitelce odpověděl, že Iron Men a když ho pobídla, že se půjdou podívat spolu do třídy, tak jí zasalutoval "rozkaz"... docela jsem ho nepoznávala, protože před cizími lidmi je dost obezřetnej a docela zamlklej...
... když jsem viděla tu jeho spokojenost, tak ze mě vyprchal takový ten pocit, že ho tam "budu odkládat"...
... odpoledne tátovi nadšeně vyprávěl, že byl ve školce a já tu čelím neustálým dotazům, kdy se tam zase půjdeme podívat... :)

... jsem opravdu moc ráda, a doufám, že mu ten pocit vydrží, až to v září začne... :)... že nám vydrží oběma :)

A taky jsme dneska absolvovali tu obávanou tříletou prohlídku... opět jsem své dítě skoro nepoznávala... vzorně si nechal poslechnout srdíčko, změřit tlak, rozpoznal všechny barvy, ukázal a pojmenoval všechny tvary, zkontrolovali nám sluch i zrak a mě spadl kámen ze srdce hned podruhé :)))
... dostal za odměnu omalovánky a malé pastelky a hned v čekárně, kde jsme po očkování mimínka museli ještě chvilku vydržet, si vzorně vymalovával :)

... teď usnul... bylo toho na něj asi moc... :) znamená to, že večerka se nám asi o hodinu dneska posune, ale co, zaslouží si to ;)

...tak jsem vám to všechno povyprávěla, stihla si vypít kávu ještě skoro horkou a běžím za Terezkou ;) už si tam zpívá v postýlce, odpolední šlofík jí zvedl náladu, byla (možná i po tom očkování) docela nevrlá ;)
Krásný zbytek dne a díky za návštěvu ;)... ještě jsem vám ani nepoděkovala za ohlasy na mrkváč, jsem ráda, že se líbí aspoň takhle na dálku, mimochodem, dneska jsem listovala novým číslem Apetitu a zjistila, že je tam na poslední stránce na něj recept, a co jsem tak zběžně koukla, tak je dost podobný tomu, který jsem použila já ;)... tak kdo ještě nezkusil, blíží se Velikonoce a to je ten nejlepší čas... a nebo třeba na víkend pro radost... jen tak ;)...!!!



a já fakt už mizím ;)
Vaše Šárka ♥


pondělí 13. března 2017

... den dnešní...

... jeden den... svým způsobem úplně obyčejný všední den... ale stačí trocha slunečních paprsků, trocha darů přírody a trocha dětského úsměvu, aby se z něj stal den neobyčejný ... a krásný...











... káva vychutnaná venku... letos poprvé...







... sněženky se za víkend krásně otevřely...
... tavolíny svoje květy dnes celý den nastavovali slunci...





... a ještě jedna, poslední... 
... přistihla jsem sluníčko, jak jeho paprsky něžně laskají sedmikrásku...
... vidíte je? :)...


... dobrou noc, moji milí, a nechte si něco moc krásného zdát !! :)

Vaše Šárka

...dort mrkvový...

... tak to je on, ten můj první mrkváč... a víte co? ... rozhodně není poslední...
... uchvátil mě poprvé, když jsem po upečení piškot rozkrojila a uviděla tu jeho krásnou strukturu...
... a uchvátil mě podruhé, jen co jsme ho všichni po obědě ke kávě zakrojili...

... doma jsem to nepřiznala, i když si myslím, že můj drahý něco tušil, když mě viděl ráno loupat a strouhat půl kila mrkve :)... obezřetně se hned ptal, co bude k obědu :)))... a tak, co dortu skládá největší poklonu je fakt, že uchvátil i jeho ;)






... chystám se ho zopakovat hned na Velikonoce, ale možná ho zkusím jako muffiny... uvidíme ;)
... co se týče receptu, tak jsem si pročetla asi tři, co jsem našla na internetu a tak nějak si je promíchala... akorát místo oleje jsem dala rozpuštěné máslo...
... krém je Lučina s cukrem a trochou mascarpone a citronovou šťávou...

... největší práci asi daly ty malé mrkvičky... :) je to obarvený marcipán gelovými potravinářskými barvami (... a jestli jako já začnete panikařit, že na poslední chvíli neseženete oranžové barvivo, tak prosím - je to kombinace žluté, do které jsem zamíchala po kapkách červenou... ano, úsměvné, ale bohužel se mi to stalo... mě, která míchá barvy skoro obden :)))...

... venku je krásně, Terezka se vyspinkala, tak balím prcky ven... dopoledne jsem se dala do úklidu a třídění hadříků po prckách a už mě z toho chytá amok...
... sobota opět byla krásná a já po obědě a oslavě,když si Terezka dávala šlofíka, se stihla, za Křemílčí asistence samozřejmě, ještě trochu pohrabat v hlíně a zkulturnit zahrádku a dvorek po zimě... 
... a v neděli si děti užívali tatínka a já se ztratila a poctivě pracovala v ateliéru... takže vzkaz pro ty, kdož se pídí po novinkách v regálku ;)... něco malého bude ;)


Krásné pondělí!!!
Vaše Šárka ♥

pátek 10. března 2017

... ranní zahrada...

... v noci mě probudil hrom... vážně, obrovské burácivé hřmění... a pak se spustil déšť... obrovské kapky bubnovali na parapet tak usilovně... 
... a bubnují stále, i když už mnohem jemněji...
... a i přesto, že jejich rytmus je docela uklidňující a uspávací, tak dneska oproti předchozím dnům máme očka dokořán už od šesti... 

... teď už ale ta nejmenší dospává, Křemílek se chopil pastelek, já zadělala na makovky a ještě v županu vyběhla ven... 

... zachytit trochu z dnešního rána pošmourného...














... o víkendu budeme slavit (zase :)) babičky narozeniny, chci poprvé zkusit mrkvový dort, jen nevím, jestli to mám přiznat předem nebo nechat chlapi ochutnat a pak až říci co baští :)... popravdě, sama jsem na výsledek zvědavá :)

Mějte krásný pátek, moji milí, děkuji moc za vaši návštěvu a taky mám radost, že zanecháváte i pár milých slov, moc mě to těší :* ;)

Vaše Šárka ♥








čtvrtek 9. března 2017

S jarní náladou...


... protože tu žlutou potřebuji... potřebuji sluníčko... potřebuji to jeho životadárné teplo... protože to chumlání v dekách je sice příjemné a s příchodem dalšího podzimu se na něj opět budu těšit, ale teď už se mi trochu zajídá... 
... vím, že chci trochu moc, protože je teprve začátek března...
... ale nějak mi tento týden dochází baterky a potřebuji víc než pravidelné dávky kofeinu...

... tak aspoň narcisky sluníčkově žluté nosím domů...
... prosvítí pochmurné větrné dny...
... a na zahřátí těla musí postačit ještě chvíli ta deka... a práce... zase se nám domů stěhuje pan Čurbes (nějak mi stoupla potřeba spánku nebo co... nezvládám pracovat po večerech a brzkých ránech jako dřív... padám do peří úplně hotová v deset a vstávám se skřítkama kolem osmé... i u nich je to hodně nečekané, jindy už v sedm ráno řádíme na plný plyn...), tož jdu na to...






... příspěvek vlastně o ničem... ale i tak děkuji za nakouknutí ;)

Vaše Šárka ♥

středa 8. března 2017

Křemílek ... 3 roky...

... včera, přesně v 14.53hod, to bylo krásné tři roky, co mi vyndali z bříška (doslova) naše první miminko... Křemílka ♥

... tři krásné roky, co tak rychle utekly...







... pořád ho beru jako malej zázrak, který mi byl dán... přišel tak nečekaně... v pravou chvíli... jako by byl seslán, protože ten rok, kdy se narodil, byl pro naší rodinu jeden z nejtěžších vůbec... a on byl jako andílek, který nám všem dodával síly... těžko se to popisuje... ale od té doby věřím ještě víc...

... za minulý rok ušel zase kus cesty a my s ním... :)

... poprosili jsme včera babičku a půjčili jí na odpoledne miminko a byli jenom spolu ... my dva... sami poprvé od té doby co máme Terezku... zašli jsme do hračkářství vybrat dárek, pak na zmrzlinu, na hřiště, uvařili jeho oblíbenou bramborovou kaši a sekanou, a celou dobu mi vyprávěl o Ironmenovi, Kapitánovi Amerika a Hulkovi (docela skok od Včelích medvídků :))... nečekaně mi odpadl na gauči v půl pátý a spal až do šesti... takže bylo jasné, že večer jen tak neusne... a tak než se trápit hodinu usínáním a dohadováním, dostal vyjímečně povoleno zůstat vzhůru, když je ten narozeninový den :), a koukali se přitulený na gauči pod dekou na film dle jeho výběru... byl to krásný den i pro mě, hrozně moc ♥

... tak ještě jednou všechno nejlepší ty můj Křemuldo milovanej ♥ !!!



Vaše Šárka



***

... příští týden nás čeká tříletá prohlídka, trochu se bojím jak dopadneme, protože i když barvy pozná, stejně tak jako tvary, tak když se rozhodne, že odpovídat nebude, tak prostě nebude... poprosila jsem manžela, aby si vzal volno a šel tam s námi, říkám si, že třeba když tam budeme všichni, tak se bude cítit líp :)... tak uvidíme...





pondělí 6. března 2017

...mišmaš víkendový...

... sobota byla jako malovaná... přesně to, co jsem potřebovala... táhlo mě to ven jak magnet... na plotně se smažili bramboráky a já pořád odbíhala na dvůr užít si každou mikrosekundu... náhlý příliv obrovské energie a chuti, že jsem nevěděla co dřív...:D a přitom bych si ze všeho nejradši sedla a jenom se nechala opečovávat slunečními paprsky... :)

... už sázím... konečně!!... hrabu se v hlíně, největší relax co znám... zatím jen malinko, pro radost... první vlaštovky...
... venku pod pergolou je třeba taky už schovat zbytky zimy...

... Terezka už řádí na bráchově pískovišti a moc jí to baví... sluníčkem si pomáháme proti bacilům, které zase na nás útočí...

... náhlý příliv energie mě ale odstavil na celou neděli... divné... a asi i to sluníčko se za sobotu unavilo, protože celou neděli bylo schované... dopoledne energie ještě dojížděla, ale odpoledne mě nadobro opustila a nejradši bych se viděla se zavřenýma očima pod dekou... s obrovským sebezapřením jsem aspoň vyrazila do přírody s chlupáčem... odpadla jsem s dětmi při uspávání... a už nevstala... až ráno (já to přiznám) v půl osmé... i děti si přispaly...

... a tady trochu fotomišmaš víkendový... :)



















...

Vaše Šárka ♥