neděle 25. června 2017

Když sebekritika přeroste bez hlavu...

... a vyústí v sebekrizi...

Sebekritika je dobrá věc. Alespoň já si to myslím.
Ale rozhodně se nic nemá přehánět... a že už o tom teď něco vím.

Jsem z těch, co nedělají nic polovičatě, a když už do toho nemůžu dát všechno, tak je lepší to nedělat vůbec. Ale jsem vůči sobě hrozně kritická a když už se někdy dostaví euforie z podařeného činu, ihned se zastydím, přijdu si trapně a začnu hledat chyby, abych se ujistila, že na to opravdu pyšná být nemůžu...

Dohání mě často pocit, že dělám hrozně málo, že jsem líná a že se musím snažit mnohem a mnohem víc.

Neumím přijímat chválu aniž by mi nebylo trapně a něco uvnitř mi neříkalo, že si jí nezasloužím.

Mé kritice samozřejmě neunikne ani moje malování... Nedám z ruky věc, které bych nevěřila a necítila, že je to to pravé... Jenže jsem tak trochu ztratila odstup. Malování mi už nepřinášelo radost, ale frustraci... Jen jsem se do něčeho pustila, už jsem byla schopna to odsoudit, že to stejně nebude odpovídat mým představám... Obrazy končili v kamnech, kresby v koši... Seděla jsem dlouho do noci v ateliéru abych ve finále nevytvořila vůbec nic...
Nesnášela jsem se za to... nazývala jsem se břídilem (a mnohdy mnohem šťavnatěji...)
Napadlo mě štětce navždy odložit a už je nikdy do ruky nevzít, jestli mi to všechno stojí za to. Ale zkuste přežít bez vody... Stejně tak já potřebuji seberealizaci malování...

Myslela jsem, že pustit se do něčeho jiného než obrazů mi dá trochu nadhled a nový dech... začala jsem s ptáčky... andílky... no však víte...
Ale i tam jsem narazila a stalo se z nich krmení pro kamna...

A samozřejmě se to poslední dobou začalo odrážet i na mé náladě...
Protože malování, ať se to zdá jakkoliv přehnané, je prostě můj život.

Pořád se mi o tom špatně píše a pořád mám v sobě zmatek.

Ale je zajímavé, že ve chvíli, kdy jsem už nevěděla co se sebou, tak nečekaně přišly nezávisle na sobě, dva krásné emaily od mých zákaznic... Četla jsem si je v tu chvíli několikrát dokola. Druhý den jsem si uklidila komplet celý ateliér. Třetí den jsem se nadechla a dokončila rozdělanou zakázku.
Čtvrtý den jsem otevřela šuplík a vyndala zbylé obrázky, které odolaly mým ničitelským nájezdům...

Obrázky jsem nafotila a zkusila je poslat do světa... s tím, že půjdu s kůži na trh, že počkám na objektivní kritiku...
... veliké překvapení bylo, že obrázky obstály...

... trochu jsem si uvědomila, že musím asi povolit a být trochu objektivní... že sebekritika je dobrá, ale že může být i dost destruktivní.

Asi se ještě k tomuhle tématu vrátím... až si to v hlavně trochu všechno proberu. :)






Tak krásný zbytek neděle!

Vaše Šárka


9 komentářů:

  1. Proboha, neničit, nevyhazovat, protože vše, co jsem od Vás viděla, bylo opravdu milé, krásné, profesionální a hlavně s duší. Takže vypusťe přílišnou sebekritiku někam "dopryč" a malujte a tvořte, protože tím děláte lidem veeeelkou radost. Jste neskutečně šikovná. Tak šup šup do práce. Zdraví Lu z Moravy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc Lu, za podporu! Vážím si toho ♥

      Vymazat
  2. Šárko, Vaše obrázky jsou kouzelné a dokáží vytvořit radost nejen na tváři. Byla by věčná škoda s kreslením skončit. Jste k sobě zbytečně kritická, občas nechte své obrázky posoudit námi, čtenáři a teprve když se nebudou líbit, můžete se kritizovat. :O) Je věčná škoda Vaše nádherná díla pálit v kamnech, opravdu. Já si myslím a věřím, že máte jenom kladnou odezvu na vše, co vytvoříte. Tak se začněte radovat, protože o Vaše obrázky je zájem a zbytečně se netrapte. Máte úžasný dar malovat a tak potěšit a rozzářit lidičky a jejich domovy.
    Prosím, malujte zase pro radost naší i Vaší. Jste úžasná.
    Přeji krásný večer.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky Dášo :) musím bojovat sama se sebou ;) nejhorší boj...

      Vymazat
  3. Šári, tohle potká jednou každého, kdo něco tvoří .... ale vážně si myslím, že jsi k sobě přehnaně kritická .... já tvoje obrázky totiž zbožňuju !!!! Marki

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A protože jste tak úžasní všichni, tak vám prostě nemůžu nabídnout jen tak něco nepovedeného, ale zasloužíte si právě to nejlepší ;)
      Díky moc Marki, za podporu ♥

      Vymazat
  4. To přišla jen taková malá tvůrčí krize. Maluj, maluj a zase maluj.Spokojená se vším být nemusíš. Dostala jsi do vínku dar kumštu. Využij ho, protože je to v Tobě a odezva je přeci víc než dobrá. Víš já vím, o čem píšu, promarnila jsem ten kousek něčeho, co jsem zdědila po svém otci - maloval. Teď už jsem ve věkové kategorii o něco výš než Ty a do dneška toho lituji.
    Měj hezké tvůrčí dny!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta krize se táhla měsíce a jestli byla malá, tak to se hrozím toho až na mě hupsne nějaká pořádná :D...
      Hani, já si myslím, že nikdy není pozdě začít, když to v člověku je, vzít štětec a pustit se do toho, pro sebe, pro radost... a kdoví, za čas třeba i dál ;)... hlavně nelitovat, toho se strašně bojím.
      ... pro mě je to přirozenost, také ji mám danou geny... taťka maluje a strejda byl přímo akademický malíř. Já maluji od mala, ale nikdy jsem to nebrala jako něco co umím navíc... ;)
      A děkuji moc, za podporu ♥

      Vymazat
  5. Šárko, taky se připojuji k ostatním komentářům, jste úžasná a vše, co jsem od Vás zatím viděla je krásné. Asi není špatný nápad dát občas své obrázky posoudit námi, čtenáři, možná by Vám to mohlo pomoct v té přehnané sebekritice.
    Přeji hodně tvůrčí inspirace a méně sebekritiky. Anna

    OdpovědětVymazat

Děkuji za návštěvu a pokud mi budete chtít zanechat komentář, předem moc děkuji ;) Vážím si toho a uděláte mi určitě radost ;)!