středa 14. června 2017

... a tak se dojímám...


... mám ráda vůni čerstvě povlečených peřin...
... zdají se v nich ty nejkrásnější sny...






... miluji vůni pivoněk...
... vrací mě do dětství...






... zbožňuji ty jejich dětské nožičky s malými prstíky...
... neskutečně mě ten pohled dojímá...






... čas tak strašně letí...
... peřiny ztratí svou svěžest, stejně jako ty květy pivoněk... 
... a ta roztomilá nožička rok co rok bude větší a větší...

... peřiny vypereš... pivoňky příští rok vykvetou znovu...
... ale každý den se skřítky je den, který už se nikdy opakovat nebude...
... a už takhle malá nožička má na svědomí OBROVSKOU láskyplnou stopu na mém srdci, která tam zůstane NAVŽDY...

♥♥♥

úterý 13. června 2017

Rande...

Měla jsem včera úžasné rande. 
V kině. 
S tím nejskvělejším chlapem na světě.

Minulý týden byl zase trošku víc náročný. Mimi se opětovně ozvaly zoubky. A hlavně nastoupily teploty. Že ona si to holka moje takhle hrozně vyžírá. U Křemílka si pamatuji, že teplotu měl jen jednou jedinkrát a to když se mu ozvaly 4 zuby najednou... Pak už to šlo jako po másle...
Každopádně po několika proplakaných nocích a dnech můžu radostně a hrdě a hlavně s úlevou konstatovat, že první stolička je venku a druhá se začla klubat... Vypadá teď vtipně, protože jí mezi dvojkami a stoličkami chybí stále ještě trojky... 

A tak když už doma nastal tak trochu relativní klid a Terinka se zase pustila maminčiny sukně (protože jak jí není dobře, nemá svůj den a něco ji trápí, tak ji mám na krku celý den a odmítá přítomnost kohokoliv jiného... :))
a já to mohla zase vynahradit Křemílkovi.

A rovnou ve velkém stylu - vyrazili jsme do kina.
Naše další společné poprvé ;)


Původně jsem chtěla koupit lístky až na místě, ale naštěstí jsem je ve finále bookla přes internet. Protože ač jsem nám celou dobu dávala hoďku k dobru, ve finále musel před odchodem kakat..., pak jsem mu oblíkla úplně blbý, tvrdý a dlouhý tričko, takže si musel vybrat lepší :) a když už jsme byli na dvoře, tak bylo ještě strašně moc potřeba vylovit ze sudu s vodou Moně míček, aby nebyla smutná...
Do kina jsme pak vcházeli  těsně pět minut před představením :)

Šmoulí příběh ho plně strhnul a pro mě to byla hodina a půl příjemného relaxu ;)

A už teď se těším na naše další... :)


pondělí 12. června 2017

Tráva...

Nejkrásnější pohled sobotního rána. A to jsem ještě v pátek hartusila, že opět ani jedno semínko se neuchytilo. 
V neděli jsem si ze zahradnictví přivezla pytel s příhodným názvem "trávníková náplast" (obsahuje již namíchanou směs osiva,hnojina a zeminy s kokosovým vláknem, pro lepší klíčivost)... Řekla jsem si, že je to už poslední pokus. 

Už dva roky zpětně. Od jara kultivuji, seju, hnojím a zalévám a zalévám... a občas se objeví jeden fous či dva fousy. Když vylezou čtyři, jásám jak o prvních Vánocích... Ale stále jsme na tom s trávou víc jak bídně... A jako že až tak, že si vozím trsy trávy od našich a sázím si je doma... jako fakt jo!

Ano,jsem už skoro posedlá a urputná, ale ono je lepší válet se v trávě než na place hlíny, no ne?

Ve finále se ukázalo, že sice seju, ale asi špatným semínkem, jinak si to nedovedu představit, protože vidíte to?... Ne jeden fous, ne dva fousy, dokonce ani čtyři... ale stovky a stovky nových travních miminek.

Nedovedete si představit tu radost... chodím se kochat, jemně ji hladím, vyprávím jí příběh o tom, jak se těším, až si za čas, poté co zesílí, do ní lehnu, budu chodit bosa, se skřítkama si v ní budeme hrát, hledat mravence, malovat a číst...

Vrchní část zahrádky se už zelená.
Hned včera jsem jela pro další pytel a už jsem zasela i kousek spodní zahrady, okolo trvalkového záhonu. 










***
„Bohatství, které nám poskytuje příroda, je vysoce nadřazeno našemu zaprášenému světu a celá příroda je proniknuta pocitem rovnosti."
(Polštář z trávy) -Sóseki Nacume 

***
„Mé umění je nezaplatitelné, svůj pocit bych nedal za nic na světě. Ať si ostatní lidé uběhají nohy za penězi, slávou a poctami, já s nimi nejdu, raději si lehnu na trávu pod kvetoucími květinami, nechám se laskat větrem, budu poslouchat lidskou vřavu a snít o modrém z nebe.“
Otto Mueller


..tak ať vám ten nový týden začne tak z vesela a úspěšně jako ten náš nový trávník, moji milí!!!...
Vaše Šárka ♥

sobota 10. června 2017

Muškátový...

Nedoceněná krása. 
To jsou prostě muškáty. 

Mnou tolik let opovrhované a opomíjené květiny. Přiznávám. Přišly mi nudné,okoukané... a ještě tak nějak divně vonící...
Poslední roky jim pomalu přicházím na chuť a letos v mých truhlících většinou hrají prim.
Škoda jen, že zimu nepřežily ty loňské, byly pnoucí a nádherně tmavě červené. 
Letos jsem zjistila, že ale po letech, kdy jsem barvami nešetřila, tak tentokrát ve většině ladím jen do růžova a fialova... je to příjemně uklidňující.  Zatím je více poupátek, truhlíky teprve pomalu zarůstají. Už se těším, až se ukáží v plné kráse uprostřed sezony.
Pravidelná zálivka a občasné přihnojení hnojivem na pelargonie dělá zázraky... :) 

No vždyť koukněte... nejsou nádherné?


... v závěsném koši kombinuji s petunií a verbenou (tu mám letos také poprvé)...





... v truhlíku na dílně ladí kombinace s molicí a bacopou. Fialovou...






... jestli je tu nějaký muškátový zarputilec jako já, tak řekněte, není čas dát jim šanci? :)


... a já se jdu po ranním kolečku kolem truhlíků vrhnout na dort a na oběd a přípravu odpoledního grilování. Budeme trochu opožděně slavit s rodinou tu moji maličkost... ;)
Klube se nám krásný den! ♥ :)
Mějte se!!

Vaše Šárka

čtvrtek 8. června 2017

Rána...

Včera jsme byli na rodičovské schůzce ve školce. Je to zpečetěný a od září nám to začne. Pere se to ve mě a nejraději bych je měla pořád u sebe. Ale vím, že mu tam bude dobře a on se na kamarády tak těší. Každopádně jsem ráda, že až letos. Že jsem neposlechla rady a názory okolí a nedala ho tam už minulý rok. Možná ano, třeba bych si ušetřila pár šedivých vlasů, nervů a byl by to menší chaos a víc času na práci, kdybych měla doma pár dní v týdnu nebo každé dopoledne jenom Mimi, ale já si to ráda všechno "vyžeru" naplno ;)

 ... protože tyhle dny, relativně bezstarostné, kdy ráno nikam nevstáváme, nechvátáme a ranní kakao si vypijeme v klidu třeba i ve společnosti pohádek či "Déčka"... ty dny strašně letí... 

... přes léto nás čeká ale ještě jeden boj a to odnaučit Křemílka na dudlík... byla bych moc ráda, kdyby to šlo bez stresu a pláče, bez lámání přes koleno, tak jako se nám dařilo u něj tak nějak všechno, ale bojím se, že tohle bude dost oříšek...
... vyžaduje ho přes noc a přes den na něm poznám kdy je unavený, protože se hned po něm shání... četla jsem, že násilné odebrání proti jeho vůli také není nejvhodnější a tak nevím... Zkoušíme už s ním o tom posledního půl roku mluvit, ale zatím bez jakýchkoliv úspěchů :)... bude to asi rovnou čekat i Mimi, protože se bojím, aby jí ho nezáviděl, že ona může a on ne... Nu, tak uvidíme. Kdyby měl někdo jakoukoliv radu, vítám... :)










Vaše Šárka ♥



úterý 6. června 2017

Když se splní sen... ;)

Do oken bubnuje déšť... teda bubnuje... kapky přímo mlátí, že neslyším puštěné rádio, vítr venku řádí "ostošest" a nedaleko je každou chvíli slyšet hrom... 
I když se bouřek bojím, tak na druhou stranu je stejně tak miluji... a miluji ten zvuk dopadajících kapek... Nejradši bych si otevřela okno a ještě si pustila ten nádherně chladný vzduch, ale vzhledem k tomu, že mám pracovní stůl přímo pod oknem, které je střešní... no, asi by to nebyl dobrý nápad...

Co jsem se vrátila ze Zlína, tak jsem opět v plném nasazení reálného života. Kdo sleduje můj Instagram či FCB, tak ví, že klapka i tento rok nedopadla zas tak špatně :)... já jsem tedy za sebe spokojená (i když jsem normálně se sebou stále nespokojená :)), protože je to stále lepší průměr a stejně, jak už jsem psala, pro mě je obrovská výhra už jen to, že jsem již druhým rokem mohla být součástí :)... A i když jsem si od prvního dne po těch svých skřítcích stýskala, měla mokré oči pokaždé, když jsem viděla maminku s dětmi a poslední den už regulérně se při snídani na hotelu rozbrečela, když tam dorazila mladá rodina se stejně starými prťaty jako ty naše (musela jsem vypadat jak blázen :))... tak i přesto jsme si to tentokrát užili o to víc, že jsme nemuseli brát ohled na miminko, ale mohli jsme se účastnit všech akcí, které pro nás měli připraveny. Když jsem seděla na galavečeru, který byl pořádán k 20.tému výročí Salonu klapek, trochu jsem se musela štípnout, jestli fakt nesním... vedle u stolu taková jména jako Kristián Kodet či Kateřina Miler... a já tam mohla být taky :)... Takže věřte, i ty nejbláznivější sny se můžou splnit, jen je třeba si za nimi jít, nečekat, nesedět, nezávidět, nebát se (s tím mám občas problém), pracovat, nepolevit a nepřestávat SNÍT a ŽÍT :)



... já snít nepřestávám a rozhodně nepřestávám na sobě pracovat ... a to taky díky vám, protože vaše odezvy mi dodávají často energii jít dál, když ztrácím motivaci a chuť a náladu... Ono vám se to třeba nezdá, ale vaše slova, komentáře, názory, emaily, zprávy... ty jsou pro mě hnacím motorem. A to, když dostane chuť mít můj obrázek doma, to už je jenom završení, pomyslná třešnička na dortu ;) 

... tak DÍKY ♥ VELIKÉ!!!...

Vaše Šárka ♥

PS: a i když jsem vám chtěla atmosféru přiblížit fotkami, tak se omlouvám, ale to bych nebyla já, abych nezapomněla foťák :D