sobota 22. dubna 2017

Na cestě k lepším zítřkům...

... od úterka mám rozepsaný post velikonočního ohlédnutí, ale poté, co jsem asi dvacetkrát vše napsané zase vymazala, jsem zjistila, že se ani vlastně ohlížet nechci... jo, upekla jsem dva mazance, dva beránky, nabarvila kupu vajec, pro koledníky nachystala koláčky, protože se na ně vždy těší víc jak na ty vajíčka, upekla vajíčkové sušenky (protože jsem je prostě musela zkusit) a aby měli koledníci ještě něco na zakousnutí po tom sladkém, namatlala jsem talíř jednohubek s pomazánkou...(jasně, určitě by stačila jen nakrájená klobása a kyselá okurka k tomu...jenže...)... uklízela, vařila a zase uklízela... občas šílela a chodila spát kolem půlnoci... vůbec si neužila toho, že byl můj milovaný s námi celé dva dny, protože jsem měla pocit, že furt musím někam chvátat a něco stíhat... k tomu mě přepadl vzpomínkový splín a po večerech, když všichni spali a nikdo mě neviděl, jsem ronila slzy...
... mši na bílou sobotu jsem musela letos bohužel taky odpískat, a to jsem se těšila jak malá, protože pro mě je to ta nejhezčí mše ze všech... v pondělí na koledu ve finále skoro nikdo nepřišel... poprvé za celých deset let (ať už kvůli nemoci či jiným povinnostem...) ... takže nám ta kopa vajec skoro celá zůstala... k tomu se ti moji dva koledníci vrátili z koledy s další kupou ( protože všichni stejně jako já čekali s plnými stoly jako každý rok... a tak radostně rozdávali dvakrát tolik :))... takže vejce snídáme, večeříme a skoro i obědváme... 

... Mimi se konečně prodrala dvojka vpravo dole, jásala jsem, ovšem ne na dlouho... začínají se nám prořezávat stoličky...  a Mimi nám to v noci oznámila pláčem až to zatrnulo a s tělíčkem rozpáleným, že by se na něm dali smažit vajíčka... teploměr hlásil 39 ... takže i přes čípek jsme od čtyř  nespali, až někdy před šestou na hodinku zabrala, celý den proplakala a byla ještě víc mrzutá (což se nedivím)... a tak po dvou dnech s uplakanou a mrzutou Mimi v náručí a s Křemílkem za krkem, který vyžadoval stejnou pozornost a pro jistotu byl taky protivnej, jsem měla večer chuť srknout si i něčeho ostřejšího, ale radši jsem zůstala u pomerančového džusu a meduňkového čaje, protože jsem byla doma sama a tak jsem si nechtěla otupit smysli :)





... vyjímečné situace si žádají vyjímečné podmínky :)...


 ... od včerejška se nám ale vrací dobrá nálada...



... a tak, s břichem naplněným hovězím plátkem a ruskou zmrzlinou, jsem vypravila Křemílka (šel s babičkou do divadýlka), uložila Mimi k odpolednímu spánku, všechno vám to tu povyprávěla a rozhodně věřím, že na té cestě k lepším zítřkům bezpochyby stojím ;)... alespoň Křemílek v tom jasno má ;)




Tak se mějte!!!
Vaše Šárka ♥




2 komentáře:

  1. Tak držím palce, ať jsou zoubky brzy venku a noci klidné.
    Hezké dny, Klárka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky Klárko :) a krásné pozdravení i vám!

      Vymazat

Děkuji za návštěvu a pokud mi budete chtít zanechat komentář, předem moc děkuji ;) Vážím si toho a uděláte mi určitě radost ;)!