neděle 19. března 2017

... tak nám nám ten týden zase utekl...

... jak jsem Křemílka v úterý chválila, ve středu to dohnal se vším všudy a Terezka mu čile asistovala... Ještě na mě dolehlo nedospání posledních dnů, nepříjemná únava a všechno dohromady nám naservírovalo opravdu šílenou středu... korunovali to oba při uspávání, které se protáhlo na hodinu a půl (snad dosavadní rekord)... večer jsem už byla tak hotová, že my svévolně začali téct po tvářích slzy... vyčerpáním z celého dne, lítostí z toho, že jsem se neudržela a křičela... a taky lásky a dojetí ve vzpomínce na jeho slova, kdy se večer ke mě přitulil, objal mě a pošeptal mi, že mě má moc rád, a že toho zlobivýho kluka poslal pryč, řekl mu "tytyty" a je tu zpátky ten hodnej... a v tu chvíli se všechno to špatné z celého dne vypařilo...
... ve čtvrtek jsem byla objednaná ke kadeřnici... po půl roce vlasy plakaly po nějaké té lepší péči a hlavně - v pátek jsme měli s mým milovaným naplánované rande...
... na začátku roku, po všech těch bouřích roku minulého, jsme se shodli, že je třeba abychom trávili zase více času spolu, jenom my dva a slíbili si, že jednou za měsíc uložíme skřítky u babiček a vyrazíme si... do kina, na večeři... prostě kamkoliv, ale jenom my dva...
... pátek jsem měla krásně rozplánovaný, rozvoz prcků, pak využít, že si můžu bez nich objet nákupy, protože jsem chtěla, krom jídla, ještě do zahradnictví a hobbymarketu, pak doma stihnu i větší úklid, v aťasu přelakovat připravené kousky, konečně snad i všechno nafotit, sepsat vám post o tom jak se na večer těším... jak jsem zjistila, že i po těch letech mi stále v břiše šimrají motýli radostného očekávaní a těšení se na večer s mým milovaným a pak se hezky nachystat ... jenže...
... předala jsem Křemílka a namířila si to s Terezkou domů připravit ji a předat druhé babičce... přejíždím městem, kde začíná houstnou provoz, stavím na červenou na jedné z frekventovaných křižovatek a čekám, v hlavě stále přesný plán a opravdu dobrý pocit jak mi to hezky vychází, pobrukuji si s písničku spolu s rádiem, Terezka mi nazpívává druhý hlas, padá zelená... auta přede mnou se rozjíždí, já řadím jedničku a nic... řadím znovu a nic... řadící páka mi v ruce lítá jak lžička v čaji... vůbec neraguje... jen si tak plandá... takže je jasné, že neodjedu...
... místo zpěvu se mi teď skrze rty derou ostřejší slova, která tedy s ohledem na Terezku šeptám... vyhazuji blinkry a z okýnka mávám na pána za mnou aby mě předjel... a za ním i všichni ostatní... rychle mi víří v hlavě co jako teď... protože tohle je na odtah, v autě dítko, který jako na povel se začlo vztekat... 
... lovím v kufru trojúhelník a volám Martinovi,abych ho pobavila... jak si umím zpestřit den a jestli není v jeho silách mě zachránit... je v práci na kole... volám kamarádovi, který pracuje nedaleko, ale ač každý den jezdí autem, zrovna dnes je v práci na kole... tak volám taťkovi, to je jistota... rovnou volám do servisu, hlásím co se stalo a domlouvám se, že auto rovnou odtáhneme tam...
... Terka začíná zvyšovat svoji netrpělivost... blíží se čas oběda a jejího spánku...
... volám druhé babičce, že plán se mění, že přijedeme později...
... a pak se najednou vedle mě objeví můj drahý... sice přijel na kole, ale ten pocit, že už tam nestojím sama je hned příjemnější a odtlačíme aspoň auto  mimo hlavní provoz...
... Terku zabavíme reflexní vestou...
... to už se objeví děda a frčíme na laně do servisu ...

... domu se vracím až někdy ve tři, balím a předávám Terezku druhé babičce a pouštím se aspoň do rychlého úklidu... vrací se i Martin, který ještě byl na otočku v práci ... za hodinu volají ze servisu, že si můžeme přijet pro auto, což mě překvapilo, ale byla jsem i ráda.

... takže takhle je to, když velkoplánuji :) ...ale po troše adrenalinového zážitku jsem si pak zalouženě užila večer. Zašli jsme si na večeři, na zmrzlinu, do kina, na procházku nočním městěm... a já už se teď těším na příští měsíc a doufám, že tentokrát to bude klidnější :)

... a taky se těším z předpovědi počasí, už nás slibují jaro ;) 

... krásnou neděli, moji milí, a zítra ať se vám šťastně vstane do nového týdne!! ... a já již brzy přifrčím taky s nějakýma novinkama ... jen to nafotit ;)

Vaše Šárka 



1 komentář:

  1. To je pech, když má člověk vše na minutu naplánované a pak... taková mimořádka.
    Naštěstí Vám vše dobře dopadlo a s manželem jste si užili večer bez dětí. I když děti jsou zlatíčka, tak občas je člověk rád odevzdá do rukou babiček. Znám to, ale nyní už máme děti dospělé a výhledově se budeme připravovat na vnoučata. A budeme rádi, když budou mladí chtít jít do kina, na večeři ....no prostě pohlídat. Je strašné psát mladí, protože mi si staří nepřipadáme, jenom jme měli děti MLADÍ.
    Šťastný jarní den.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za návštěvu a pokud mi budete chtít zanechat komentář, předem moc děkuji ;) Vážím si toho a uděláte mi určitě radost ;)!