úterý 21. února 2017

...konečně o tom, jak ta moje tajná sláva dopadla ;)...

...jsem blogerka na baterky... přiznávám...
... jak se najde chvilka, schovávám se teď v aťasu, maluji jen se ze mě kouří, potřebuji už dostat všechny resty z domu, abych se mohla pustit do volné tvorby, cítím jak se ve mě kupí nahromaděné nápady a potřebuji ten příval odšpuntovat, jenže ho musím držet, protože jinak bych zase nedokončila co musím... znám se...
... ale jak něco MUSÍM a není k tomu vhodná konstelace, tak mi to jde jak psovi pastva...

... minulý týden mě probudilo sluníčko, tento týden mi do oken bubnuje déšť, ale i to má svoje uklidňující kouzlo... dneska jsem četla, že má přijít další vlna mrazů... no tak si říkám, že možná dobře, že jsem minulý týden tomu slunečnému kouzlu a vůni jara ve vzduchu odolala a ten květník za okno si v omamném okouzlení neosázela... jestli má mrznout, tak tam bude nejlíp tomu mechu, který je tam už od podzimu... 

... a taky jsem vám slíbila, že vám dám vědět jak dopadla ta moje "tajnačka"... :)

... byli to nervy, to vám povím... hlavně v pátek odpoledne jsem se modlila, aby se nějakou náhodou můj drahý neobjevil doma dřív nebo třeba jenom "na skok pro něco"... a mě nenačapal uprostřed příprav jednohubek a chlebíčků a smažení miniřízečků a všeho toho nezbytného zdobení okolo... dokonce jsem se přistihla jak se mi nervozitou sem tam klepou ruce a každou chvilku mi z nich něco upadne... :) a s blížícím se večerem jenom rostla ;)...
... naštěstí se pak začli lidi scházet a já se o svůj díl nervíků mohla podělit :D...

... člověk by neřekl, kolik malých i velkých nezbytností je třeba do puntíku naplánovat... třeba to, že každý přijede autem, tudíž musí hledat místo na zaparkování kus od domu, aby známá auta před domem nebo moc blízko domu vše neprozradila :)... nebo když pošlu SMS, že nejsme doma, ale u našich a děda nás přiveze asi o něco později, tak nesmím zapomenout zamknout, což se samozřejmě stalo, ale díky duchapřítomnosti kamaráda jsme to na poslední chvíli vychytali...
... v 6.50 jsme zhasli a napjatě čekali... 
... tajným agentem bych rozhodně být nemohla, protože hned jak se zhaslo najednou jsem pocítila strašnou touhu jít na záchod a začlo mi téct z nosu a samozřejmě jsem neměla kapesník, takže jsem lovila po tmě ubrousky na stole a modlila se, abych nevylila připravené pití... :)

... ve tmě čas jakoby přestal utíkat... sem tam prohozený vtípek vyvolal vlnu smíchu, jenže jak se blížila sedmá hodina, bylo třeba uzamknout pusy na zámek...

... začlo bimbat 19hod...
... napjatě jsme čekali ve tmě...
... vrzla branka...
... Martin přicházel k domu, něco velkého nesl, my všichni ztuhli a já cítila, jak napjetí jiskří mezi všemi...
... Martin otevřel dveře na verandu, rozsvítil si venku pod pergolou a odcházel zase zpátky k brance...

... napjetí rostlo...

... Mates se vrací od branky a opět něco nese... jasně... přivezl z dílny dřevo do kamen :)) ... takže čekáme až ho vynosí... prostě ví, kdy ho přivézt :)
(já vím, člověku by se chtělo vyběhnout a pomoct mu, ale cožpak to šlo?)

... tak, dřevo je asi navezeno, protože opět ho slyšíme na verandě... chvíli tam něco štrachá a pak zase vyjde ven a něco hledá na dvoře...

... my stále stojíme ve tmě kuchyně, šeptem komentujeme situaci a čekáme... 

... a slyšíme znovu rachot na verandě... 

... konečně Martin bere za kliku a do tmy kuchyně padne trochu světla z verandy, vidíme jeho stín jak vstupuje mezi dveře a už to v tom čekání nevydržíme a zakřičíme "PŘEKVAPENÍ!!!!"

... chudák se tak lekne, že ani nestačil dveře otevřít naplno a úlekem odskočil skoro o dva metry zpět do chodby... :)
... vrátí se do kuchyně, rozsvítí a je vidět, že se z překvápka bude vzpamatovávat ještě chvilku :)... 

...každopádně se zeptá - "kde jsou klíče od dílny?"...

... aha, tak to bylo to co tak usilovně hledal na té verandě... on totiž jeden z kamarádů dorazil na kole a to jsme zamkli právě do dílny. A já klíče, které normálně leží na botníku, vzala sebou do kuchyně, protože co kdyby náhodou... a ještě že tak, protože můj drahý měl v plánu, využít toho, že ještě nejsme doma a chvíli si tam, než dorazíme, "štrůtat..."... a my bychom se asi načekali :)

... důležité však je - klaplo to :)... překvapení, oslava i radost z dárku, který od nás všech dostal :)...

... a aby těch oslav u nás nebylo málo, tak o víkendu budeme slavit 1.rok s naší princeznou. Oficiálně tedy narozeniny měla minulý týden, ale protože jsme o víkendu nebyli doma, tak oslava bude až teď...

... a já se pro dnešek rozloučím, v kuchyni už mi vykynulo těsto na buchty... povidlový... dostala jsem na ně strašnou chuť, tak je musím stihnout  dát do trouby dřív, než se Terezka probudí ;)

Mějte se moc krásně!!!

Vaše Šárka ♥




Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za návštěvu a pokud mi budete chtít zanechat komentář, předem moc děkuji ;) Vážím si toho a uděláte mi určitě radost ;)!