čtvrtek 19. ledna 2017

Střepy...

... v posledním týdnu jsou kolem mě samé střepy...

... odnesl to květináč s kytkou, hrníček po babičce, talíř z jídelního servisu, nová podmiska pod kytku (právě tu, kterou jsem nově přesadila z rozbitého květníku...) a nakonec, a to mě bolí nejvíc, Terinky skleněná lahvička značky MAM, kterou jsem si pořídila jako první to její výbavičky a chtěla jsem jí uchovat v její krabici vzpomínek...

... chtělo by se říci... taková hromada střepů, to bude ale kupa štěstí...
... přiznám se, že bych ráda aby na tom rčení něco bylo ...

... v neděli se totiž zase přes naše hnízdečko přehnala bouře... jiskřilo to mezi mnou a mým drahým jako snad dlouho ne, a ten černý bouřkový mrak se nesl od rána až do odpoledne... náš asi nejdelší rozkol v historii... (a to jsem si myslela, že od posledně máme na dlouho vybráno)... nejhorší je, že člověk vře a před dětmi musí hrát mimikry a vrčet a cenit zuby na toho druhého jen ve chvíli, kdy jsou z dohledu... a tak to stále bobtná a vyřčeno je půl... někdy zase naopak víc než by bylo zdravé... ach jo...
... naše emoce a hlavy ve finále schladila procházka, na kterou jsme se odpoledne se skřítkama, naloženýma na sáňkách jak z obrázku od Lady, vydali, ... a taky bouře, tentokrát sněhová, která nás cestou potkala :)... venku jsme si to ale navzdory všemu fakt užili... jen škoda, že jsem zapomněla foťák, protože tu nadšenou Křemílkovu tvář, když uháněl na sáňkách z kopce bych vám přála vidět :) ...
... domu jsme se vrátili uondaný jako koťata... a netrvalo dlouho a skřítci usnuli sladkým a hlubokým skřítkovským spánkem, který jim my, dospělý, můžeme jenom závidět... :)
... a my, nad šálkem horké čokolády, jsme mohli v klidu (ve všech ohledech) tu naši při dokončit...

... a myslím, upřímně, že je to všechno víc ve mě než v čemkoliv jiném...
... já vím, že jsem mnohdy přetažená, a že prostě vrčím kolikrát snad jen únavou... a taky vím, že když se necítím dobře sama za sebe, ve své kůži, tak pak je to se mnou horší a ještě těžší... prostě já ten čas pro sebe opravdu potřebuji... musím si ho sobecky ukrást, protože vím, že tu možnost mám a byla mi dána... ale nemůžu se přehoupnout přes nějaký blok ve mě, že když nechám děti večer s tatínkem a vyrazím ať už cvičit či do kina s kámoškou, tak o to přeci nejsem horší matka... že ne?? 

... tak mi držte palce ;)...
(však já vám to všechno napráším z první ruky, jak se mi to daří ;)

Mějte se krásně!
Vaše Šárka


3 komentáře:

  1. Šárko,mám to stejně :-) Určitě se nebojte "ukradnout" si víc času pro sebe, co to jen půjde,dávat děti tatínkovi a prarodičům dokud je chtějí :-) vrátí se to jen v dobrém, nebudou z nich "mamánci" budou mít zase jiné zážitky a Vám se bude lépe dýchat,žít,budete zase chvíli sama sebou...na našeho akčního lumpíka prarodiče už nestačí,tak musím za občasné pohlídání platit,ale i za cenu uskromnit se v něčem jiném se mi ten oddych snad vyplatí :-) hezké dny přeje Kata.

    OdpovědětVymazat
  2. Šárko, to mají všechny maminky, bylo to i u mě a teď naší Šárce a Lucce hlídám modroočky, aby si mohly jít po svých, aspoň jednou v týdnu, jinak hlídají i zeťáci a ani nebrblou, protože vědí, že jim pak holky udělají zase něco jen pro ně :). Je to pro vás rodiče prima změna. Tak držím palečky ať máš svůj oddych Maryša :)

    OdpovědětVymazat
  3. Šárko musíš ten čas pro sebe mít.Dobře to znám a to mám jedno dítě:)))

    OdpovědětVymazat

Děkuji za návštěvu a pokud mi budete chtít zanechat komentář, předem moc děkuji ;) Vážím si toho a uděláte mi určitě radost ;)!