středa 22. listopadu 2017

Vánoční přání... / GIVEAWAY

... jejda, jak mě to čekání přišlo nekonečné!! ... ale už jsou tu, jsou doma... takže jestli je tu někdo, kdo se těšil se mnou, může se se mnou aji radovat ;)


... a aby té radosti nebylo málo, tak jsem se rozhodla, že by to mohla být příležitost k takové předvánoční GIVEAWAY ... co vy na to? ;)

... a zase nebude žádná věda v účasti ... 

... stačí zanechat komentář, napsat jestli přáníčka posíláte, nebo raději vše vyřizujete emaily či SMSkami a hlavně na sebe nechte KONTAKT ;)...

... soutěž nechám běžet do konce týdne a příští týden vylosuji jednoho, kdo bude mít možnost vybrat si 5ks dle svého výběru ;)



.. a kdo by chtěl mít jistotu a rovnou si je zakoupit tak do konce týdne je vložím na Fler, ale psát si o ně můžete už teď na email winkyy@seznam.cz

... stačí napsat číslo vybraného motivu a případně kolik kusů ;)...

(a trochu technické rekapitulace)

* přáníčko má rozměr A6 (notýsek)
*jedná se o profesionální digitální tisk
*přírodní papír o gramáži 300g
* je otvírací
* součástí je samozřejmě obálka
* v zadní části je mnou signované 

 cena 50,-/ks
poštovné 50,-Kč

***

Budu se moc těšit, moji milí, ať už na případné objednávky, tak i na soutěžení ;)!!!


Vaše Šárka♥


úterý 21. listopadu 2017

Potřetí!....

... klapka...

"Šárka a Salon filmových klapek -POTŘETÍ!!"

... jedem...!!!
... jupííí :)...

... k mé obří radosti i letos dorazil balíček (ono je to totiž vždycky nečekané překvapení :))  a já mám opět tu čest přispět svou malovanou troškou do mlýna...


... zatím má čestné místo v polici v ateliéru, pod ruce se mi dostane až po Vánocích, ale alespoň budu mít možnost promyslet co na ní... i když, ono to určo bude zase impulsivní jak se znám ;)

... pozdrav z upršených Budějovic posílá...

Vaše Šárka ♥

pondělí 20. listopadu 2017

Spolu...

... jsou to parťáci, o tom žádná... kor od doby co Křemílek chodí do školky  a netráví spolu celé dny, jsou si trochu vzácnější a dokonce se na sebe i těší :)... Je pravda, že chvilky společného souznění končí někdy obrovským křikem - a to většinou pokud Terezka udělá nějakou nepředloženost, která se Křemílkovi nelíbí, ale tomu se, si myslím, vyhnout nejde... nebo jo? (jestli víte jak, tak jsem jedno velké ucho ;))

... Terezka se Křemuldovi ve všem opičí, jemu zase dělá dobře, že má obdivovatelku a kolikrát mi přijde, že dokonce Terezka vymýšlí ještě větší lumpárny, kterých se zase rád chytá Křemílek...

... dokáží mě samozřejmě občas vytočit do ruda, dokáží udělat takový čurbes, že to u nás vypadá jak po tornádu, ale stejně mě pohled na ně pořád dojímá, pořád rozněžňuje a pořád naplňuje takovou láskou, že i teď, když to píšu, mám mokré oči...

... tenhle víkend byl plný jejich společných akcí...
... nejenom, že si dokázali dost dlouho společně hrát...





... tak zatímco jsem se pustila do vysávání, dokonce si  i malovali... 



... pravda, ne každý k tomu potřeboval papír...




... Terezka má teď totiž období, kdy po sobě buď čmárá (když se dostane k tužce) nebo si na nos a tváře matlá cokoliv co jde namazat....(krém, máslo, jogurt, dokonce i vydlabává vosk ze svíček a natírá si ho po tvářích... tuhle voněla jak zelené jablko...) 
... a když může namatlat i někoho jiného, o to líp, kor když někdo ochotně drží...



...a to Křemílek zase jo... kor když z něj bude prý indián...



... a protože dny plné her jsou samozřejmě hrozně náročné, i na odpočinek je třeba myslet... 




 ***

... jo jsou to kuliferdové... a budou si teď společných chvil užívat dost, protože Křemílek celou noc prokašlal a ráno už měl i teplotu, takže místo školky si prodlužujeme společný pobyt ... :)

... což mi tedy vůbec neladí s mým pracovním plánem, ale co nadělám... není pravda, že nemoc si nevybírá... nemoc přesně ví, kdy se vám to nejméně hodí... (i když, hodí se to vůbec někdy?? :))

Tak krásné pondělí, moji milí  a pozor na bacily!!!

(tím nemyslím tyhle dva ;))

Vaše Šárka

úterý 14. listopadu 2017

Akvarelový...

... před prázdninami jsem si na sebe ušila tak trochu bič a veřejně tu přislíbila sama sobě, že se poperu s akvarelem. Ale to už víte a taky jste byli svědky mých prvních pokusů...


... a stále pokračuji... zdárně odhodlaná, že tuto techniku opravdu jen tak neopustím. Musím ale říci, že občas bojuji. Sama se sebou. Největším problémem je, že mám natolik pod kůží zažranou olejomalbu a to, jak její určitou těžkopádnost, tak hlavně mi moc nejde překlenout ten můj příšerný detailismus do volnosti a vzdušnosti akvarelu... 
... ač jsem ve všech technikách samouk, tentokrát si říkám, že možná ve finále příští rok, si udělám čas a nějaký kurz akvarelu přeci jen absolvuji... jestli to tedy mé ruce pomůže :)

... ve finále zjišťuji, že kolikrát rychlé skicy dopadnou mnohem lépe, než ty kresby, kdy se maximálně soustředím na každý tah... 
... ale třeba to, že jsem narazila na tzv. "jádro pudla" mě ve finále odpíchne zase dál ;)...










... a asi ještě do konce roku bych chtěla vyhlásit nějakou akvarelovou giveaway... měli byste zájem o nějaký můj obrázek?

Krásný den!

pondělí 13. listopadu 2017

Svatomartinský...

... na svatého Martina, husa letí z komína...

U nás doma (když jsem byla malá) se nikdy svátek sv. Martina nijak neslavil a neřešil. Ale od té doby, co mi do života postupně vstoupili ti moji dva Martinové milovaní je vše jinak ;)...

... komínem na náš stůl proletí jak husa na jablkách s nádivkou, tak i svatomartinské ořechové rohlíčky, schází se celá rodina a večer si otevřeme s mým milým mladé svatomartinské víno...

... nebylo tomu jinak ani tuto sobotu ;)...




... na bílém koni sice letos ani jeden Martin nepřijel, víno jsme taky ještě nestihli otevřít, protože v sobotu jsem usla hned poté, co jsme uspali děti a v neděli večer jsem byla v ateliéru ... ale dnes jsme si slíbili, že to doženeme ;)...

A co vy? ... slavíte?... ať už máte doma Martiny nebo jen prostě s ohledem na tradici?... pečete husu nebo si na ní radši zajdete někam do restaurace ;)...


... a víte, že 11.11. není jen den svátku sv. Martina, ale zároveň den válečných veteránů?... ;)


Tak krásný začátek celého listopadového týdne, moji milí!!!



čtvrtek 9. listopadu 2017

Čistý stůl...

... i když jen zdánlivě...


... kdo sleduje můj IG či FCB tak asi zaznamenal, že jsme v pondělí měly s Terezkou cestovní den. Ráno jsme odvezly Křemílka do školky a pak jsme s kufrem naloženým obrázky  nabraly směr Hradec Králové. 

Až do ledna budou ty moje výtvory zpříjemňovat (alespoň tedy doufám, že zpříjemňovat) zimní a předvánoční čas všem velkým, ale hlavně malým návštěvníkům Atelieru HDD v Tomkově ulici.
A protože jsem za poslední dobu zjistila, že mě maximálně baví a hřeje, když moje tvorba se zaměřuje právě na děti, tak o to víc mám z této možnosti a nabídky radost. 

 Výstava je samozřejmě na zimní téma a obrazy jsem, krom pár kousků, malovala komplet nové. A tak i když to vypadalo, že jsem celý říjen někde lelkovala, opak byl pravdou a v ateliéru se mi to kupilo... 


... a dokonce začala už probíhat i cenzůra... takže byl už opravdu nejvyšší čas rámování a odvozu ;)




 Škoda jen, že nám nepřálo počasí a celou cestu nám propršelo :( 
Každopádně Terezce patří velká poklona, protože tu cestu zvládla naprosto bravůrně a protože si cestou zpátky dala šlofíka, bála jsem se, že večer neusne, ale ve finále odpadla do říše snů dříve jak Křemílek :)


... a já si včera sice užívala čistého stolu, ale jen zdánlivě, protože v tuto chvíli, už je zase plný rozházených štětců a barev a já se pouštím konečně do vašich objednávek a zároveň s nimi budu chystat ještě prosincovou výstavu do Třebíče...

... takže rozhodně musím doplnit zásoby kávy! :)

... a taky jsem moc ráda, že už mám malou pomocnici, která se vší vervou mamince pomáhá...



A abych nezapomněla, v úterý jsem byla v tiskárně a příští týden snad už budou v prodeji vánoční přání ;) a krom původních motivů asi budou ještě 4další ;)... tak se těšte a držte pěsti, ať se výsledek povede ;)

No a protože Terezka chrupíkuje a mě zbývá ještě tak hodinka a půl, tak vám zamávám a zmizím k barvám!!

Krásný den!!
Vaše Šárka ♥

sobota 4. listopadu 2017

a já se ptám PROČ???...

... mám konečně vzácnou chvilku klidu a čeká mě rozmalovaná práce... dneska musím být pilná a čeká mě určitě i probdělá noc abych vše stihla... ale nejde to... ruce se mi klepou jak kdybych vypila tři turky najednou, hlava se nedokáže soustředit, vře to ve mě... 
... že já na ten zatracenej počítač chodila... že jsem si to nenechala na zítra nebo na jindy... že já ten FCB zapla... vyskočila tam na mě totiž stránka, kde jsem se najednou nestačila divit... úplnou náhodou... (nebo možná náhody neexitují...)
... nejprve musím pani malířce složit pochvalu převelikou, jako kolegyni, která nádherně vystihne zvířecí duši, výraz a její malby domácích mazlíčků jsou neskutečné. Stejně tak jako noční uličky a krajiny na starších fotografiích... usmívám se a obdivuji... dokud nenarazím na následující fotky z poslední doby... a u srdce mi tuhne...

... vidíte to také?? nebo to vidím jenom já?




... a ptám se proč??... 

Já vím, že nemám na svoje domečky, na svou zimu a na svůj styl žádný patent. Ale taky vím, že v té velké rodině umělců, co jsem měla tu čest poznat a kteří to opravdu myslí vážně a malují sami za sebe a svou duší, tak že každý z nás si chce najít svůj svět, svůj rukopis a PROSTĚ BÝT SVUJ a váží si práce toho druhého. 
... a protože si svůj styl piplám, je to moje třetí dítě, nelze to přehlídnout...

... samozřejmě nikdo nemá zakázáno malovat cokoliv a mít volnou ruku,
 ale já prostě pořád věřím v určitou slušnost...a mě by asi ani taková tvorba osobně nebavila, chtít být někým jiným...
... a taky vážím svých kolegů a jejich práce a originality...
... nemluvím o tom nechat se inspirovat, ale to je trochu jiná...

... je mi fakt smutno...
... a možná přeháním, ale muselo to ze mě ven, a vím, že to ve mě bude ještě dlouho...
... váhám a paní asi napíšu a nebo se mám nad věc povznést?... bojím se její reakce a zároveň neoplývám zdravím sebevědomím a tak by se mohlo stát, že se stáhnu do své ulity a prostě skončím...

... musela jsem se z toho aspoň vypsat... protože jsem toho plná...
... moc to nepomohlo, ale aspoň je to venku...
tak... :(


Pátek...

... klidně bych i uvěřila, že včera bylo třináctého, nebo že by působil ten magický měsíc?... a nebo prostě už BLBNU... což je asi nejpravděpodobnější... a taky začínám přestávat racionálně uvažovat při stresových siuacích, kor když jsou jejich účastníky moje děti...

... jen si to nechte vyprávět a klidně si ťukejte na čelo...

... včera jako každé odpoledne jdu vyzvednout Křemílka ze školky... Ten tentokrát nečekaně místo aby mi skočil kolem krku, mě překvapí rázným rozhodnutím, že chce ve školce zůstat. Takže řev, protesty, slzy a vzpírání... Já zhluboka dýchám a v duchu počítám do deseti, snažím se Křemílka obléct aspoň do mikiny a bot - ale je to jako snažit se obléct svetr dikobrazovi... Terka mezitím brakuje v poličkách plastové kostky, které samozřejmě uklidí maminka... jupíí... odcházíme... řvoucí a protestující Křemílek a protestující Terezka, která chce pokračovat v hrátkách s kostkami... (taková ta klasika... která matka to nezná, že... :))
... Křemuldu v tuto chvíli neuklidním ničím... toho musím prostě nechat, protože jinak bych akorát dráždila hada bosou nohou, u něj prostě platí být v klidu a jeho vztek v tu chvíli neřešit, dokud ho nepřejde... naštěstí Terezka vzala za vděk klíčky od auta - to jediné jsem totiž měla v ruce - tak aspoň jedno dítko je v klidu a nakládáme se do auta... Kurtuji Terezku, beru si od ní klíče, které měním za plyšáka a jak mám ve zvyku hodím si klíče na přední sedadlo. Hotovo, zabouchnu zadní dveře a jdu k těm svým a... ejhle... zamčeno... polívá mě pot... zkouším znovu... tep mi stoupá...
Vůbec jsem si neuvědomila, že Terka jak si hrála s klíčky, tak auto zamkla... a já teď stojím před zamčeným autem, klíče uvnitř, stejně jako kabelka, mobil a hlavně DĚTI!!!! 
... díky pani učitelce, která mi půjčila mobil, volám manželovi, který naštěstí ode mě nepanikaří a racionálně uvažuje a zachraňuje situaci jednoduchou radou... takže jdu zaúkolovat Křemílka důležitým posláním, aby stočil okénko, já ho pak otevřeným oknem odepnula ze sedačky a on ladným skokem přeskočil na přední sedačky a auto odemkl a všechny nás zachránil!.... já pobavila všechny zúčastněné, zestárla snad o celý rok, ale oddechla si a Křemílek? ... ten zapomněl na svoji protestující a protivnou náladu a usmíval se pyšně a spokojeně, že je hrdina záchranář... a mému manželovi se samozřejmě dostalo nespočet superlativ ;)...

... a tak jsme uháněli na návštěvu za babičkou a dědou, užili si spokojené páteční odpoledne, já odpoledne zadělala těsto na slíbené langoše a postavila na plotnu papiňák s vývarem, abych poté, co jsem ho šla večer scedit  a zavařit do něj játrové knedlíčky, zjistila, že jsem do něj sice dala maso a koření, ale na zeleninu jsem tak trochu zapomněla.... ACHJO!!!







čtvrtek 2. listopadu 2017

Přání vánoční...

tak nakonec letos asi budou ... i když to vypadalo všelijak (...zase jsem váhala, zase byla pořád nespokojená) ... zase na poslední chvíli... jak už se u mě stává skoro standardem...(ach jo) ... a tak budu jen doufat, že to příští týden v tiskárně klapne a vše se stihne ...

... motivy jsou připraveny...
... je jich pět...
... budou otvírací...
... velikost A6 (notýsek)...
... součástí bude obálka...

cena - 50,-/ks

...a já moc doufám, že se vám budou líbit...





...

... tak a teď už to musím dotáhnout do konce ;)...

Krásný den!
Vaše Šárka ♥

středa 18. října 2017

Pozor čistě "technická"...

Krásnou pošmournou středu, moji milí!

Je tu mrtvo, přemrtvo... na dokončení čeká několik rozdělaných příspěvků, ale neznamená to, že já si už taky rozestlala k zimnímu spánku. Ba naopak... Podzim přinesl nečekaně víc práce než se původně zdálo (a tayk nemoci, že jo...) a protože mám během dne maximálně 3hodiny čistého času, věnuji ho výhradně prací v ateliéru a blog nechávám trochu spát. 
Proto mě spíše najdete na IG, který je pro mě mnohem rychlejší a praktičnější ;)

Do konce roku mě čekají ještě 3 výstavy, které se vzájemně kryjí (ač původně vše mělo být jinak), takže maluji až se mi od rukou kouří a přiznám se, že se z toho trochu nevidím. Dále během listopadu chci vyčistit stůl od všech přijatých zakázek a rozposlat je mezi vás ;) ... v polovině prosince mám termín k odevzdání dalších ilustrací kocoura Toma (o kterém vy vlastně ještě nic nevíte, protože je to jeden z těch rozdělaných příspěvků, které čekají na publikování :o( ) a protože nesmím v neposlední řadě zanedbávat ani svou roli maminkovskou, musím prostě tímto pro tento rok vyhlásit...

STOP STAV na přijímání nových objednávek....

Kdo by si třeba zoufal, že měl v plánu nějaký obrázek ode mě, tak třeba ho potěší ještě následující zprávy:

- všechny tři výstavy, které jsou v plánu budou prodejné (Třebíč, České Budějovice, Františkovy Lázně) termíny vám doplním!!!
- až do konce října probíhá prodejní výstava v Kap Café v Kaplici 
- všechny volné kousky na prodej budu vkládat na svůj obchod na Fleru - výhradně!! - o tom, že vkládám něco nového vždy informuji odkazem na svých FCB stránkách...



... díííky za pozornost ;) a za přízeň!!!

Vaše Šárka

středa 13. září 2017

SUMASUMÁRUMgallery... 08/2017

... aneb můj pracovní srpen v kostce...



... když polemizuji zpětně nad tím, "kolik jsem toho zase nestihla", tak zapomínám na to, co jsem ve finále vlastně stihla. A tak tady je srpen můj malovaný. Pro mě, pro pocit, že se mezi tím vším mazlením, krmením, uklízením, praním, nakupováním, bydlením, zlobením, zoufáním, milováním, radováním... "přeci jen něco stihlo" ;)

úterý 12. září 2017

Vykročili jsme...

A tak jsme minulé pondělí s Křemílkem vykročili. 
Pravou... jak jinak ;)


On směr školka a já zase do pravidelného režimu.

Řeknu vám, první dva dny stály za to... tedy spíš rána. Vše bylo v pohodě až do chvíle, kdy jsme dorazili k brance školky, kdy se začal vzpouzet a bránit a plakat. Ze šatny mě nechtěl pustit, pani učitelka ho konejšila a konejšila, slibovala a lákala na všechny možné i nemožné aktivity... nic nezabíralo a já opouštěla školku s hrozným pocitem v srdci a stále viděla to vzpouzející se tělíčko v náruči pani učitelky. Ale naštěstí šlo jen o chvilkovou záležitost, po pěti minutách se utišil a pustil do víru zábavy... 
Další dva dny už předvedl slzy jenom v šatně a v pátek mi sám od sebe zamával. Po víkendu jsem měla strach, ale pondělí jsme zvládli k mému překvapení na jedničku. Zatímco dnešním ránem jsme si asi zbortili zase všechno zpátky na začátek. Šel totiž s námi tatínek... a Křemílek ho zatáhl do třídy, aby mu všechno ukázal, ale ven už ho nechtěl pustit. Skoro hodinu se můj milí snažil uniknout, ale marně a ve finále došlo opět na hurónský pláč a slzy... Tak jsem zvědavá jak to zítra zvládneme a tatínka od příštích společných doprovodů na čas odradím (ač vím, že to myslel dobře :)) 

Je pravda, že mi doma stále chybí a kolikrát se přistihnu, že na něj chci promluvit a pak si uvědomím, že tam není. Ale na druhou stranu musím přiznat, že ten minulý týden, jsem dokázala oběhat a zařídit věci, které by mi normálně trvaly skoro půl měsíce. Ať je to jak chce, s jedním dítkem je člověk mobilnější. A taky jsou hooodně znát, ty dvě hodiny, které mi dává Terezka svým spánkem, které plně využívám v ateliéru.

Po strááášně dlouhé době, kdy jsme jeli bez režimu, se přiznám, že mi náš nový rytmus dnů vyhovuje. Je fajn být chvíli "časový bohém"... ale vzhledem k tomu, že já svým způsobem bohémská duše jsem, tak ten řád paradoxně i pro sebe potřebuji :D

... a tak jsme vykročili a zajíždíme se a myslím, že to půjde ;)...
... a třeba budu mít i víc času na dokončení všech rozdělaných článků a častější návštěvy tu ;)...

... jinak mě stále můžete sledovat na Instagramu, který se pro mě stal takovým rychlejším sdílením ;)

Podzimní pozdrav všem...
Vaše Šárka ♥








sobota 2. září 2017

Nastal čas...

Září.
Je tu.
I když jsem se podvědomě tomu strašně bránila a snažila se léto a poslední srpnové dny co nejvíce natáhnout a čas co nejvíce zabrzdit, tak možná právě paradoxně tomu, mi přijde, že to září přišlo tak hrozně rychle. Venku prší, já sedím v podkroví a po tvářích se mi koulejí slzy jako hrachy. Pláču tajně. Pláču dojetím. I když mám paty od toho brzdění celé ošoupané, čas jsem nezastavila a už pozítří budeme vstávat a já poprvé povedu Křemílka do školky. Musím se vyplakat teď, abych pak byla statečná, aspoň po dobu nezbytně nutnou, než za Křemuldou zaklapnou dveře od třídy a já už teď vím, že domů se budu vracet opět v slzách. Přiznám se, že nikdy jsem si nemyslela, že to bude tak těžké.
Tři a půl roku uteklo jako voda... 
On se těší a já jsem ráda. Vím, že se tam bude mít fajn, že kolektiv dětí potřebuje a taky, že i mě těch pár hodin času navrch jenom s jedním dítkem se bude hodit. 
Pořád mám ale pocit, že ho tam odkládám, nedovedu si představ, že už nebudeme celé dny trávit společně ... je to normální?... jsem přecitlivělá?


...

středa 23. srpna 2017

Balíme...

hola hola, chalupa nás volá!

Od rána gruntuji celý dům - to dělám vždycky, když někam odjíždíme. Balím. Šílím. Auto praská ve švech. Jestli mám všechno netuším, ale barvy jsem rozhodně zabalit nezapomněla (ruka nesmí zahálet, to se rozumí ). Mizím s prťaty na chalupu. Budeme se flákat, výletovat, ráchat se v bazénu (tak doufám, že předpovědi počasí vydrží) a užívat poslední dny, které nám zbývají, než se nám spustí režim.



A i když tento můj deník trochu vázne, tak aslespoň ten instagramový se snažím občas aktualizovat. Tak se uvidíme třeba tam ;) - odkaz TU.



Brýle proti slunci máme, tož chalupaření třikrát ZDAR!! ;)