čtvrtek 29. září 2016

Archandělé... a malá giveaway


Krásný den moji milí :) 

Včera jsme oslavili den české státnosti, připomínající smrt sv. Václava a dnes tu máme další svátek a to... :)


...svátek tří archandělů...,



který se slaví dne 29. září, a spolu s památkou všech svatých andělů, připadající na den 2. října, oslavuje anděly jako prostředníky mezi tajemným a vše převyšujícím Bohem na jedné straně a lidskými dějinami a lidskými životy na straně druhé. Díky andělům můžeme vidět a vnímat spásnou přítomnost věčného a nekonečného Boha mezi námi.


... a tak jsem si řekla, že by to mohla být dobrá příležitost zase pro nějakou giveaway... :) jak jinak než o nějakého andílka...


ručně vykrajovaná cedulka z dílny od Hliněnky , poznamenána mou rukou autorskou olejomalbou andílka... ... rozměry +/- 8*7cm ... lakováno

... chcete-li nechte na sebe kontakt pod tímto příspěvkem a já v neděli, právě toho 2.října, vylosuji jednoho, ke komu andělská cedulka poputuje ;)




... a nezapomeňte, i vy se jste pro své nejbližší často anděly, nemusíte mít křídla, stačí když budete mít náruč plnou lásky a porozumění ♥


Vaše Šárka

...
...tento příspěvek jsem měla připravený a chtěla vám poslat už ráno... jenže se mi dneska nějak podařilo zaspat a vzbudil mě až Křemílek v půl 9!!! ... no hrůza!... takže až teď u nás nastal poměrně klid, to nejmenší spí, to větší odpočívá po obědě (nechce mi totiž už chodit po obědě spát) a já si stihla dát v klidu kafe a konečně i vložit blog... ♥

... a kdyby vaše srdce zatoužilo po cedulce s kočičákem, tak je k dispozici TU ;)


úterý 27. září 2016

Moje chvíle pohody...

... vypadalo to, že bych mohla mít chvilku... Křemílek drandil s bagrem na písku a Terezka si dávala odpoledního šlofíka... ve dřezu nádobí po obědě a sušička na mě z koupelny pípala, že už má hotovo... ale já neslyšela... zatoužila jsem si na chvíli usednout pod pergolou, nasát podzimní slunce, pozorovat hrajícího si Křemílka, zalistovat si konečně v říjnovém Apetitu, který už mám pár dní doma... a k tomu se rozmazlit ledovou kávou... led jsem si zapomněla namrazit, tak jsem použila vanilkovou zmrzlinu ;)




... samozřejmě jsem si to musela vyfotit... 
... takže jen jsem odložila foťák, naštelovala se do křesla a ruka se chystala chytit ouško hrnečku, Křemílka přestal bavit bagr a šel s lopatou vybírat popel z krbu, který jsme nestihli ještě od sobotního grilování uklidit... než jsem stačila zareagovat, tak byla zasypaná třetina dvorku a obláček pohody, který se nad námi do té doby vznášel si vyměnil místo s bouřkovým mrakem, který provázel vzteklý brek Křemílka, že jsem mu lopatku sebrala... naštěstí jeho záchvaty vzteku netrvají dlouho, ale o to jsou v prvních vteřinách velmi intenzivní co do akustiky... jakmile tenhle "záchvat" chytne, tak jsem zjistila je že nejlepší ho nechat ho v klidu a nevšímat si ho, protože jak vidí, že má jakoukoliv pozornost, tak nabírá na síle stále dokola a ne a ne přestat... takže mu dopřeji soukromí a on za chvíli přiběhne sám a přitulí se... chce pusu... tak ho obejmu a "promluvíme si" o tom a když je třeba najdeme nějaké řešení... v tuhle chvíli už vnímá a spolupracuje... :)... každopádně když už zase hezky ruku v ruce s Křemílkem bereme vysavač a jdeme popel uklidit, tak se z chůvičky ozve probuzená Terezka :) 
... tak ... a kde že je to kafe? :)))

Moje ledová káva:
(recept není nic převratného a nového, úplná klasika)

do mixéru dám ledové kostky nebo pokud je nemám tak zmrzlinu... čokoládovou či vanilkovou a nešetřím... určitě tak minimálně 3 vrchovaté lžíce ;)
zaleju malým silným pressem a doplním cca 250ml studeného mléka a
pokud dávám jenom led, tak si dosladím javorovým sirupem dle chuti

vše promixuji a přeleju do hrnečku...
... dozdobím šlehačkou a hoblinkami čokolády... to je spíše pro efekt ;) ne vždy mám šlehačku v zásobách ;)

... tak dobrou chuť :) a hlavně si ho stihněte vychutnat dřív než zteplá a šlehačka opadne :) ikdyž aji v této fázi chutná mňamózně ;)



Vaše Šárka ♥

...
pravda, mohla jsem si odpustit focení... taky jsem mohla už v neděli ten krb vyčistit... taky jsem  mohla jít raději mýt to nádobí a skládat prádlo... třeba bych si to kafe v klidu vypila, možná bych udělala i v dobu něco užitečnějšího... ale zase by nebyl tento článek... i když vadilo by to vůbec někomu? :)... těžko říci, ale můj deník by byl bez toho určitě méně barevnější ;)



pondělí 26. září 2016

Jak voní podzim...

... u nás... :)
... jsem okouzlená těmi barvami ♥...
... nafoceno jenom v rychlosti, když jsem na chvíli utekla od barev protáhnout se na dvorek...
... v sobotu mi práce vůbec nešla od ruky, co jsem "vytvořila" tak jsem musela půl neděle předělávat... i takové dny jsou... :)


... výslužka ze zahrádky...
 ...  a dekorační dýně jsou letos také domácí... je jich teda malinko na to jak velké rostliny to byly, ale stačí to ;)















... a po večerech už pálím svíčky... moje oblíbená vanilková z Ikea... měla jsem si jich nakoupit víc :) tak snad vydrží než zase vyjde nějaká cesta... :)


Tak krásný start do nového týdne... :)

Vaše Šárka ♥

sobota 24. září 2016

Před výstavou...

... v posledních dnech mě najdete víceméně tady...
... za pracovním stolem...
... každou volnou chvilku, každé ráno než se skřítkové probudí, každý večer... s přicházejícím podzimem přichází i moje plánované výstavy...


... jsem ráda, že jsem letos výstavy omezila a i to, že jsem jako správná lakota lakomá neplánovanou výstavu v Římově udělala jako neprodejnou... sice ano, ozvalo se pár nespokojených hlasů, ale já věřím, že mě chápete :) ... 

... hrnek s kávou se stal již mým každodenním ranním společníkem... a už jsem měla kolikrát namále abych do něj nenamočila štětec a nebo naopak si nelokla terpentýnu z druhého hrnečku... :)





... mám samozřejmě i odborný dohled...


... a tohle je taková malá daň za to, že mě Křemulda nechá chvilku pracovat přes den :)...





... teď je u babičky prďola :) ... nebyl u ní přes měsíc, tak jsem měla strach, jestli si ho zase neodvezu domů, ale spokojeně mi dal pusu a zamával :) a já jdu využít toho, že Terezka usnula a mám hodinu plného soustředění jen a jen na barvy :) a těším se na večer, naposledy jsem si stýskla, že nikoho teď pořádně nevidím a tak se na dnešek kamarádi domluvili a zavolali, že večer zajedou :)

Krásný víkend, moji milí!!! ♥

Vaše Šárka

čtvrtek 22. září 2016

Cedulky andělské...

... po kolikáté už? :)... doufám, že vás s nimi nenudím, rozhodně totiž nejsou poslední ;)
... už jsou nějakou dobu hotové, jen čekaly na to, až budu mít čas je nafotit a vložit... vykradla jsem se ráno narychlo než se skřítci probudí... s kávou,na kterou se vždycky ráno tak těším a která mi dneska vůůůbec nechutnala - čím to? nevím... jdu si napravit chuť bylinkovým čajem :)

... zase na chvíli pár kousků v regálku ;) ...
... a pro vás na kukačku... ;)










... a jestli chcete stále mě můžete sledovat na instagramu (tady)  :) bude mi ctí ;)...

... a taky vám moc díky za vzkazy a maily, těší mě :) říkám si kolikrát, jestli sem vůbec někdo zavítá a něco si odtud odnese... jestli vás ty moje barevné střípky mého života baví... a potěší mě, když zjistím, že někoho ano :)... vždyť právě vy a vaše slova jsou pro mě mnohdy hnacím motorem a za to vám všem velký dík ♥ 

Vaše Šárka




středa 21. září 2016

...

Sedíme v autě a jedeme nakupovat... Terezka si něco žvatlá a Křemílek upřeně sleduje cestu a cpe se sušenkou,která tam ležela od včerejška, kdy se Terezce podařilo vysypat celý pytlík... zastavuji na červenou před přechodem pro chodce... a všímám si dvou žen, které vezou takový ten velký kočárek pro postižené větší děti... leží tam chlapeček... může mu být tak deset až třináct let... (odhaduji to jen podle jeho velikosti, ale můžu se dost mýlit, každopádně už je to větší kluk)... přejdou přes přechod a na druhé straně chodníku zastaví, jedna žena hledá něco v tašce a druhá se nad kočárkem sklání a na chlapečka mluví... pak ho obě hladí po tváři... usmívají se... a já sedím, pozoruji tak nějak konsternovaně celou tu scénu, nemůžu se ubránit dojetí a slzy mi tečou úplně sami... v tu chvíli jsem naprosto zapomněla na celou tu naší ranní vypravovací akci, zapomínám na všechny ty pomyslné kýble plné mých nervů, které jsem za poslední dobu naplnila... jak nicotné jsou všechny probdělé noci, moje únava, neustálý čurbes a Křemílkovo schopnost zkoušet co ještě vydržím ... kouknu na toho svého rohatého andílka do zpětného zrcátka ... 

... a najednou si znovu uvědomuji to, proč píšu tento příspěvek - svůj sobecký vděk za to, že mám to štěstí a obě děti jsou zdravé, a to, jak bereme strašně samozřejmě věci, které až takovou samozřejmostí rozhodně nejsou... 

... a děkuji v duchu Pánu Bohu, že mám ten los dvou zdravých dětí!!... a že mi dal do cesty tuto situaci, abych si to všechno zase znovu uvědomila, protože mi přijde, že v poslední době na to často zapomínám!

... a jestli i vy, moji milí, máte tendence často "zapomínat", tak si teď rozhlédněte kolem sebe a uvědomte si ty svoje "samozřejmosti" a ... cítíte to?... :)

... a vám všem, kteří musíte čelit tomu boji, vám všem skládám obrovský obdiv a přeji neutuchající sílu ♥ i když pro mě, jste ti nejsilnější lidé na světě ♥


Vaše Šárka

P.S. tímto příspěvkem rozhodně nechci říci, že ten kdo pomyslně "nevyhrál" nemusí být nutně šťastný. S lidmi různých sociálních znevýhodnění jsem jako člen Bezvadydivadla přicházela do styku a rozhodně vím, že nešťastný nejsou. Naopak bychom se od nich mohli v mnohém učit! Je to jen o pouhém uvědomění si toho, že v životě máme tendence si stěžovat a přitom zapomínat na věci, velké věci a dary, které vlastně máme, jen je mnohdy nevidíme!!!!


pondělí 19. září 2016

A je to ...

... odkřtěno a odoslaveno...

... bohužel nemám momentálně jedinou fotku. Já sama fotit vůbec nestíhala... chtěla jsem aspoň ráno vyfotit prťata jak jim to slušelo - hlavně Terezka byla jak princezna ♥... ale... můj drahý odjel pro kmotru a já šla budit skřítka... jenže on jak nenaspí ten svůj čas a vstáváme dřív než je zvyklej, tak je jakou dobu naprosto nepoužitelnej a dokonale "přítulnej"... takže jak došlo na oblékání ... boj s košilí a kalhotama se táhl celým ránem, neobešel se bez slz a na studenou sprchu jsme byli zralí oba dva... :) a čas utíkal...a všichni začli přijíždět a měli jsme to časově pak už tak tak... takže musím počkat, jestli se nějaké fotky podařili mému bráškovi v kostele :) ...

... nevím jak to děláme, ale vždy, když máme nějakou takovouto událost, tak nám prší... :) ... ten fakt deště mi až tak nevadí, uklidňuji se tím, že nám prší štěstí... :) jen trochu z ženského hlediska prskám, protože se vždycky namáhavě češu a pak mám na hlavě krepatý rozpáraný svetr stejně jako když jsem vstala... no koho by to nenaštvalo ne? - abych to uvedla na pravou míru... od přírody mám vlasy kudrnaté a protože jako každá ženská chci to co nemám, tak si je žehlím či kulmuji a vytvářím si lokýnky jiné než ty, co mi byly od přírody naděleny... :) - klasika.... Jenže v tomhle počasí - vlhko a deštivo - se stačí projít venku pár vteřin a vlasy se začnou znovu neposedně krepatět a výsledek je hodný spíš někam do filmu o jezyňkách... Takže se na fotky opravdu těším... to bude zase památka... :))

Chvíli jsme přemýšleli, že bychom to celé udělali někde v restauraci. Ale ve finále zvítězila domácí atmosféra :) 
... v pátek se tedy u nás vařilo a peklo... a ono když máte takové pomocníky jako já, to to jde pak samo....




... jj, má to své výhody i nevýhody... :)

... v jedenáct večer jsem měla vše připraveno, dokonce i uklizeno včetně vyprané autosedačky :)

Takže jsem mohla v sobotu ráno všechny přivítat v obyvatelném domě :) ... jsem ráda, že jsme se zase všichni takhle sešli, pojedli, popili a v lásce a pohodě spolu pobyli :) ♥  Odpoledne jsme se postupně rozloučili, tetu se strejdou z Moravy čekala ještě dlouhá cesta a já se přiznám také odpadla... a nad nepořádkem v kuchyni zavřela oči. V neděli byl můj drahý doma a tak, protože jeho pozornost byla plně soustředěna na Křemílka, jsem využila toho dne spíše jak k úklidu k tomu, že jsem se vrhla do stojící práce v aťasu (protože takových chvil bylo za poslední dobu opravdu víc než málo)... a po sobotě jsem uklidila až dneska dopoledne. Upf... jak já už se těším až konečně budu mít tu myčku... protože mýt tyhle hordy nádobí po oslavách... Jako být na mě, tak ji přitáhnu domů klidně i na zádech, jen aby tu byla... ale i když s ní bylo v kuchyni počítáno od začátku, jsou třeba nějaké drobné truhlářské úpravy, které se odkládaly a bylo na ně stále dost času... až na ně ve finále typicky není čas... :))
... dostala jsem se rovnou i na úklid ledničky a našla jsem tam švestky, na které jsem už zapomněla a tak se odpoledne pustíme do koláče :) dnešní pošmourné a deštivé počasí k tomu naprosto vybízí... ;)
jsem ráda, že už nejsou ty dusna posledních dnů... ale zase všeho s mírou... :))))

Tak krásné pondělí, moji milí ;)

Vaše Šárka





čtvrtek 15. září 2016

Zase na poslední chvíli....

... ale stihla jsem to :) ...
Já fakt nevím, ale jsem hrozná. I když vím všechno hodně dopředu, i když si hezky sepíšu seznam co je potřeba, abych postupně mohla vše připravit a na nic nezapomenout a říkám si, že tentokrát to OPRAVDU na poslední chvíli NENECHÁM, tak čas plyne a já začnu týden před plašit... a nejlíp ještě ne a ne najít ten zatracený seznam... ach jo... 
... já nevím, je to nemoc? ... dá se to odnaučit?... a prosím, že v tom nejsem sama že ne!!!! :))

... každopádně v sobotu, jak už jsem se zmínila, se u nás budou odbývat křtiny a já potřebovala sehnat pár nezbytností a něco hezkého skřítkům na sebe. Křemílek se všeho přes léto vyrostl, takže bych asi nemohla ani improvizovat... :)

... původně jsem chtěla zvládnou nákup přes internet... jo, přiznám se, že je to pro mě teď prostě pohodlnější. A třeba v HM nakupuji i normálně, takže velikosti tam znám a tak kliknu co potřebuji a do čtrnácti dnů to mám doma... nemusím tahat děti po městě a bát se, kdy je to přestane bavit a jeden nebo druhý - nebo ve finále oba - celý "výlet" bojkotovat... to si fakt radši ty nervy ušetřím na něco jiného :)
... jenže to bych nesměla mít na všechno DOST času, že už se to pak doručit nestíhá...

... takže nezbývá než vyrazit "naživo"... chtěla jsem to tedy vyřešit ve středu, když jsem byla u holičky a měla sebou jenom Terezku, že zajedeme do obchoďáku, kde se dá hezky zaparkovat a v klidu nakoupit co potřebuju. Jenže jsem zjistila, že ten prochází rekonstrukcí a bude otevřen až v říjnu a tak byla možnost jen se vydat do města... ale odradilo mě to, že bych musela řešit parkování v už tak plných ulicích a lítat s kočárem v tom vedru od jednoho konce města k druhému... takže jsem ve finále nevyřídila nic... :(

... dneska ale se naskytla šance vydat se do města za doprovodu tatínka. Najednou se objevil nečekaně doma,že slíbený materiál mu nakonec přivezou až zítra a tak se rozhodl, že dnešní odpoledne zajede do města vyřídit co potřebuje... tož jsem se chopila příležitosti, že bychom mohli vyrazit všichni, protože být takhle odpoledne spolu se nám málo naskytne a zároveň bych přeci jen vyřídila nákupy... :)

... a mohl by se mnou sjet do servisu, protože jsme teď měnili převodovku a stále nám dole teče olej a tento týden jsem se měla zastavit na otočku, aby se zkontrolovalo jestli je po posledních zásahu vše oka... což teda není, protože to teče zase... Můj drahý se mě ještě zeptal, jestli jsem tam volala, tak jsem opověděla že ne, protože když jsem se pána ptala, jestli mám předem volat, tak mi řekl, že ne, že je tam v pracovní době furt někdo... no jo, ale dorazili jsme a nikde nikdo... tak jsme pánovi volali a dostalo se nám odpovědi, že je živnostník a tak si může upravit pracovní dobu a tak protože je vedro, tak šel domů dřív a že jsme měli předem zavolat, že jedeme... přišla jsem si jako trotl... fakt... tak tam musím zítra dopoledne a HLAVNĚ ZAVOLAT!!! grrrr...

... no ale teď k těm příjemnějším věcem a to, že jsem sehnala vše co jsem potřebovala :) sice jsem chtěla i něco hezkého pro sebe, protože se do šatů co mám díky kojení nevejdu... ale tam už trpělivost zbytku rodiny nesahala... :) 

... Křemílkovi  jsem vzala košili a kalhoty, které se dají pak nosit i normálně až bude chladněji, ještě jsem chtěla vestičku, ale ty bohužel neměli, tak mu dám propínací svetřík, ten by mu měl ještě být, ale třeba zase takové chladno nebude ... u holčičího regálu jsem zasněně stála mnohem déle, člověk nevěděl co dřív, ale vyhrála to chlupatá vestička, mašle do vlasů, bílé šatky jsme doma už měli. Jen jsem chtěla ještě malé balerínky, ale měli jen větší velikost, tak mi to přišlo zbytečné vyhození peněz, když je pak stejně nevyužije, protože by jí byly až tak v listopadu... :)

... sehnala jsem i svíčky a roušky, trochu jsem se bála - takhle na poslední chvíli - ale pobavila mě a uklidnila pani prodavačka, která se smála, že jdu ještě brzy, protože už zažila situace, že jim na dveře v sobotu za pět minut devět klepali lidi a prosili aby je pustila dovnitř dříve, protože od devíti jim vedle v kostele začínal křest :)... tak to se hned cítím líp ;)



... ještě si na zítra naložím svíčkovou a mizím do hajan... ten výlet do města mě docela unavil :) ... už jsem si odvykla na velké davy lidí a ten ruch... a tuším, že se dneska moc nevyspím, protože jen za tu dobu co píšu tenhle příspěvek se Terezka vzbudila už dvakrát... takže to asi zase pojedeme co hodinu... 

... tak krásný pátek ;) 

Vaše Šárka ♥

Po týdnu...

... krásné čtvrteční ráno přeji vám všem, moji milí!...

... předem vám chci poděkovat... vám, kteří jste mi po minulém příspěvku poslali povzbuzující vzkaz či mail... velké a upřímné díky... a není to opravdu jen klišé... skutečně mě to potěšilo, pohladilo duši a objetí, ač jen virtuální, tu sílu mělo...

... jak napsala v komentáři Lenka, ono je toho občas na jednu ženskou opravdu dost... a já si uvědomila, že v tom kolotoči - děti, dům, zahrada, práce - jsem se nějak ztratila a zapomněla sama na sebe... nemyslete, že jsem naivní, vím, že o volnosti to už nikdy nebude :)... ale vy, matky, vy my určitě rozumíte co tím myslím. Své děti miluji, nadevše, čas strávený s nimi mi rozhodně jako zbytečný nepřijde a užívám si ho, ale vyrazit jen tak sama se psem do lesa, byť třeba jen na hodinku - je to maximálně ozdravný pocit k nezaplacení. 
... kontakt s lidmi... mám tu smůlu, že všechny mé kamarádky jsou buď ve věku, kdy se rozhodli, že děti už mít nechtějí a pak kamarádky, které jsou ještě v tom věku kdy děti ještě nechtějí... a tak od té doby co mám děti se tak nějak míjíme... dříve se u nás vždycky léto s kamarády "progrilovalo"... ale tento rok jestli jsme se tu všichni sešli tak dvakrát... a na akce a oslavy mimo domov, které začínají až tak kolem osmé večer se rozhodně nedostanu...
... a když si pak večer postěžujete, že byste taky chtěla někam vyrazit, že jste svázaná celý dny s dětmi a u baráku jak pes u boudy a váš drahý vás pošle na dětské hřiště... nevíte jestli se začít zoufale smát či brečet... :)

... každopádně jsem si slíbila, že s tím něco udělám, že trocha sobeckosti prostě musí ve mě zvítězit... ... a tak jsem jednoho večera za sebou také zaklapla dveře a nechala mého drahého doma s dětmi a odešla na dvě hodiny k sousedům hrát žolíky :)... a bylo to fajn :) ... a taky jsem s našima a s Terezkou vyrazila do Berouna na trhy a to bylo taky žůžo... a taky jsem se po roce dostala ke kadeřnici ... ale o tom všem zase příště ;)... doprala pračka a chci stihnout ještě nějakou práci než se skřítci probudí ;)... v sobotu máme křtiny a sejde se u nás příbuzenstvo, tak musím vysmejčit všechny kouty aby mě nepomluvili ;)


... ve váze se teď střídají mečíky, začali  konečně venku kvést, už to vypadalo, že snad letos budou mít jenom listy :)...










... a zkouška medovníku na sobotu... váhám jestli napéct koláčky, čokoládový dort nebo právě medovník...




Mějte krásný den!! :)

Vaše Šárka ♥