úterý 26. července 2016

Půlka léta za námi...???

to jako fakt???
... nevěřícně jsem o víkendu stála před kalendářem a všemožně kontrolovala jestli je to opravdu fakt nebo jestli to třeba není chyba kalendáře... není... opravdu je to tak... a i když už jsem si zvykla, že ten čas letí jak šílený, tak mám najednou pocit, že poslední dva měsíce jakoby se vcucly časově do jednoho týdne... no tak dobře, tak maximálně dvou (ať nežeru :))...

... ne opravdu... naposledy si pamatuji, že jsem časovou osu letmo zachytila začátkem června a najednou švůůůůůůůňk... a jsem skoro o dva měsíce dál...

... nemůžu se z toho šoku (ano, nazvu to opravdu tak, protože pro mě to fakt ŠOK byl) stále vzpamatovat...

... co jsem proboha ale celou tu dobu dělala?? vždyť když se rozhlédnu kolem sebe, tak ty dva měsíce by měli být snad někde znát ne??... jenže mám pocit že nejsou... marně si vzpomínám co jsem poslední dny... týdny... a vlastně celý měsíc dělala... nějak jsem se v tom koloběhu kolem domácnosti, zahrady a dětí zamotala... a tak trochu asi i ztratila...  nechala jsem tak nějak čas plynout a rozplynula jsem se v něm... pořád dokola peru koše prádla... a když si oddechnu, že zase vidím na jeho dno, tak než to vyprané prádlo vyžehlím a vyskládám do skříní, tak zjistím, že už je zase plný... pořád dokola uklízím, že by mohl mít někdo pocit, že doma máme naleštěné kohoutky a kliky a že z podlahy by se dalo jíst, ale když se rozhlédnu, jediné co z toho je pravda, že by se z naší podlahy jíst dalo... a to jako fakt beze srandy a nadsázky... po každém obědě, večeři, snídani ... vždy si říkám, že bych uživila slepici, kterou bych vždy jen do kuchyně pod Křemílkovo židli pustila :), ale tu si nepořídím, protože bych pak musela uklízet ještě po ní :) ...

... ne, nechápejte mě špatně, nestěžuji si, že to musím dělat... to co mi způsobilo ten šok, je fakt, že za takovou dobu za sebou nevidím kolem sebe jediný výsledek čehokoliv ... a na to nejsem zvyklá...a ten šok možná ještě víc zveličuje to, že mám špatné svědomí, že bych měla dělat víc a nějak mi to poslední dny nejde... o malování ani nemluvím... i když právě tam mám svědomí nejčernější... protože tam mi to dokončování dělá největší problémy, kor pustit se do něčeho nového... 

... každopádně vlastně jeden výsledek tu mám... :) jedna dokončená ZASE andělínská cedulka... je k mání na Fleru, kdyby náhodou... ;)




... a je sedum, mizím vařit večeři...

... a vlastně jsem vám zapomněla popřát krásné úterý nebo tedy alespoň to, co z něj ještě zbývá... :)

Vaše Šárka♥











pondělí 18. července 2016

Do nového týdne... :)

Tak to vypadá, že do nového týdne vyšlápneme veseleji :) 

Terezka už včera vypadala líp, moučnivka už byla "jen" na jazýčku - soda asi opravdu nakonec zabrala... :) jsem ráda, protože právě té "fialce" bych se chtěla vyhnout... :) každopádně, když by nebylo jiného zbytí, tak bych po ní samozřejmě sáhla... 
A hlavně v noci se vzbudila pouze dvakrát, takže jsem se vyspala i já dozlatova :) a asi potřebuje dohnat ten deficit, protože ještě teď v postýlce oddechuje.
Nás s Křemílkem ráno vytáhlo z postele sluníčko a hned jsme se vyprášili ven :) ... je to příjemná změna po propršených dnech - ale jsem za ně pořád vděčná, protože zahrádce opravdu prospěly... všechno se tak nějak rozbujelo a nezbytné zahradní práce začly volat po mých rukou :) ... jen se tak nějak rozhlížím a nevím kde začít :) .. doma mi také za poslední dny začal nějak převládat chaos... tak se nedá nic dělat, jdu na to :) ... k obědu naštěstí máme ještě zbytky od včerejška ;)


Snad jsem ten obrat k lepšímu nezakřikla a vydrží to :) ... 

Díky za vaši návštěvu a všem přeji vyšlápnutí do nového týdne pravou nohou ;)

Vaše Šárka♥


sobota 16. července 2016

Posledních pár dnů ...

... a hlavně nocí je docela náročných... a spíše probdělých... Terezka se už třetí den co hodinu budí, s pláčem... a než usne a stačím usnout i já, tak se vzbudí znovu... stejně tak přes den... Že je nespavec na to už jsem si zvykla, ale přeci jen i přes den dokázala třeba na hodinku vcelku usnout... teď ne... usne na 10-15min a za chvíli se s pláčem probudí... a tak furt dokola... 

První den jsem to přikládala zoubkům, přeci jen už jdeme - nj, vlastně si teď uvědomuji, že dneska má 5měsíců... úplně mi to vypadlo (to že už třetí  noc nespím se začíná totiž projevovat i na mě :( celkově mám teď poslední dva dny takovou nakřáplou náladu a únava to ještě přikrmuje... království za pořádnou kávu... ale tu teď nechci pít, když kojím... kor teď, kdy už takhle má malá problémy se spánkem...)... každopádně zpět k těm zoubkům... původně jsem si říkala, že by to mohlo být od nich, tak jsem jí dala na noc mastičku... bohužel nezabrala ... a ráno jsem si všimla, že má na jazyku bílej povlak... jakoby puchýřky ... s největší pravděpodobností je to moučnivka... Na internetu jsem si přečetla, že by ona mohla být tím zdrojem nespokojenosti, že děti bývají plačtivé a nespavé... nemáte s tím někdo zkušenost?

Křemílek jí neměl a sice mamka říkala, že jsme ji měli oba dva s bráchou,ale že jí tenkrát skoro okamžitě pomohla soda na dudlík - radil to i tehdy pediatr... Já to zkouším už druhý den a dost bez úspěchu, z jazýčku se jí dostala už i na vnitřní část horního rtu... dneska jsem to už vzdala, že zajdu do lékárny, ale jako na potvoru, ty co máme v okolí a kam jsem se byla schopna dostat mají buď dovolenou a nebo v sobotu rovnou zavřeno... Tak se musím zítra vydat někam do nákupních center, kde snad budu úspěšnější a když nic, tak v pondělí rovnou k doktorce... :(





... chudinka malá, ta si taky od narození vybírá kde co... :( 

Mějte krásný zbytek víkendu ♥
Vaše Šárka



středa 13. července 2016

Bubák pan Nočník poražen...

... dneska jásám a oslavuji :)... Křemílek ušel zase o kus dál - ode dneška začal používat nočník jako velký kluk :) ... už jsem si myslela, že se těch plen snad nezbavíme...

... nočník jsme mu pořídili už před více jak půl rokem... ale obcházel ho obloukem... a kdyby jen to, při jakémkoliv pokusu ho na něj posadit ho chytil hysterický záchvat... a tak jsme ho chvíli nechali a asi po měsíci jsme to zkusili znovu... opět záchvat... nenechal se na něj posadit oblečenej, natož bez plenky... a tak bubák Pan Nočník opět stál osamocen v koupelně a jen když jsme šli kolem něj, tak jsme vždycky řekli co to je a k čemu slouží... ale nic víc
... nechtěla jsem ho nutit, ale taky jsem si nebyla jistá, jestli bych na něj neměla trochu přitvrdit ... když jsme byli na dvouroční prohlídce a mluvila jsem o tom s dětskou doktorkou, sama řekla, že nemá cenu to lámat přes koleno když nechce, že by z toho akorát chytil trauma...
... někdy v březnu si začal na nočník sám od sebe sedat, ale pouze oblečený... bral to jako hru, sednul si, řekl "prrrr..." a ukázal si na zadek :) ... ale nedejbože, kdybychom to po něm chtěli "naostro"... :) to opět spustil... ale i tak jsem byla ráda, že aspoň jsme trochu pokročili...

... asi před měsícem se mému drahému muži podařilo vmanévrovat Křemílka na nočník a to bez plenky... chvíli se skřítek sice vzpíral, ale odpor byl oproti jiným pokusům velmi slabý odvárek... ale obklopen Duplem na protesty zapomněl a vydržel si tak s tátou hrát asi 20min... sice bez jakéhokoliv výsledku, ale vydržel :)... od té doby se nám ho podařilo "usadit" asi 5x, sice bez výsledku, ale hlavně v klidu a bez křiku... už to jsem brala jako velký skok...



... a dneska ráno, měl takovou dobrou náladu, a tak si říkám - "zkusíme to..." a sice když viděl, že se blížím s nočníkem začal křičet "nenenene" a utíkat, ale pak si sedl, rozložili jsme kartičky a hráli si a najednou TO bylo :)... poskakuji a tančím vítězný tanec, chválím ho jak je šikovný a jak to spolu půjdeme spláchnout a udělat "pápá" do záchodu... :) a jemu se to líbí, je vidět jak je na sebe pyšný :) ... já nadšeně volám tatínkovi :) ... je to vtipné jak je najednou TO NĚCO v nočníku tou nejvíc nejlepší věcí na světě a jak jsme oba najednou ty nejhrdější rodiče :))

... a Křemílek sám na sebe hrdý nechce plenku, prý "bez"... no dobře teda, říkám si... odpovídám, že tedy jo, že necháme Křemílka jako velkýho kluka bez, ale že až bude zase potřebovat, tak že nočník je položený tady a tak musí šikulka na něj"... o tom jak to stejně dopadne si myslím své :) a nechám ho hrát si v pokojíčku a z kuchyně ho po očku sleduji kde budu vytírat :)... a najednou mi padá brada... Křemílek přichází do kuchyně, sedá si na nočník a šups a je TO!!! ... směje se, a já se raduji s ním :) mám husí kůži radostí, tak tohle bych fakt nečekala :) a dovrší to tím, že nočník zvedne a hrdě ho nese na záchod aby vše uklidil... slova chvály neberou konce a opět volám tatínkovi abychom si znovu spolu poblahopřáli jak máme šikovnýho kluka :))))

... a tak dnešní den je poražen obří bubák pan Nočník :) už je kamarád :) a ikdyž je mi jasné, že jsme pouze na začátku cesty, že pár balení plen ještě budeme určitě potřebovat, tak už začínám vidět světlo na konci pomyslného tunelu, protože jsem si myslela, že v plenkách budeme snad do nekonečna... :) 

... a omlouvám se za tento příspěvek o prachsprostém "prrr...", ale věřím, že vy, všechny hrdé matky mě pochopíte :))) 

Vaše Šárka ♥


úterý 12. července 2016

Z procházky...

Pršíííí, konečně :) ... ne že by mi teda vadilo sluníčko, to ani náhodou, ale trochu vody rozhodně neuškodí. Za každou kapku navíc jsou asi nejvíc vděčni naši, protože ti už druhým rokem marně hledají ve studni vodu... což nepamatujeme za celých 35let co ji máme... takže má taťka teď po celé zahradě rozestavěné sudy a chytá dešťovku co to jde... :)
... mamka ráno volala, že ale ani tentokrát se u nich Mrakomor nerozšoupnul, každopádně já si stěžovat nemůžu :) tady pršelo jen se lilo... náš sud vodu ani chytat nestíhal a za chvíli jsme měli opět pod pergolou bazén. K tomu se ještě přidala bouřka a hlavně se krásně ochladil vzduch, což mě na tom těšilo nejvíc :) ... včera odpoledne totiž bylo děsivé horko, takové to předbouřkové dusno... a to nemám ráda :)... ale co miluji je, zachumlat se v tomhle deštivém počasí do postele, nechat otevřené okno a poslouchat bubnování kapek o střechy a parapet... :) no, jasně, přes den se do postele jen tak nezachumlám, ale ráno, než se skřítkové probudili jsem si to užívala ;)

... a pár fotek z včerejší odpolední procházky... :) ... naší čtyřnohou Monu jsme tentokrát nechali doma, ale ve finále jsem jednoho pejska sebou přeci jen měla... :) ... Křemílek na cestě našel klacík a hned mi ho nadšeně přinesl a chtěl aportovat... takže jestli nás někdo viděl, jak hážu dítěti klacík se slovy "přines pejsku" a když ho přinese tak ho chválím "hodnej" a dítko nadšeně běhá, štěká a vyplazuje jazyk a samo nastavuje hlavičku, že chce podrbat... no tak se asi značně nad tou výchovou podivil... :)



... každopádně Křemílek naběhal určitě jednou tolik kilometrů navíc, než jsem ušla já... takže se ani nedivím, že na zpáteční cestě to dopadlo následovně...
... ještě že ty děti mám jenom dvě... :)




:)

Křemílek si dává odpoledního šlofíka a já půjdu pokořit zase trochu špinavého prádla, já nevím, ale to je u nás nekonečný příběh... každopádně myslím, že nejenom u nás :)))
Tak krásný den !!! :)

Vaše Šárka ♥


sobota 9. července 2016

Bláznivé ráno "ahoj..."!!!

... notuji si v hlavě vypůjčenou melodii z reklamy na nějakýto sirup... (nevím o jakou značku jde a zpívá se tam o vousatém létu... a běhá tam vousatý chlapeček, což mi vždycky tak nějak vyděsí...:))...

... chtěla jsem napsat krásné dopoledne, moji milí, ale s hrůzou zjišťuji, že nám hodiny nějak rychle pokročili přes poledne, tož teda to zaobalím na přání krásné soboty ;)

... Terezka se včera ještě kolem půl 11hod večer tvářila následovně...

Spát?... já?... to jako určitě ne :))
 a po spaní nebylo ani památky... jako celý den... nechápu to, musela být přeci už unavená ne?? :) já teda jako už byla... :) ale po jedenácté hodině se nám podařilo oběma nechat se odnést do krajiny snů... jupíí :)
Ráno jsem promnula oči před sedmou hodinou, s tím, že po nakojení vyskočím s postele, abych to stihla dřív než Křemílek :) ... ale nějak se to najednou stalo ... a o hodinu a půl později mě budí ze sna (a zrovna byl tak hezký :))) Křemílovo "Mamííííííí..." ... no paráda :) tak to jsem si hezky pospala... :)... z ložnice už se ozývá další "Mamíííí..." tentokrát už úpěnlivější... tak se hrabu z peří a volám "jojo!!! už běžíííím..." :)

... skočí mi na záda, jak už to máme spolu nacvičené a já "pytel brambor" nesu do kuchyně popoháněná slovy "mamíííí ňamííí..." - ano, zjistil, že se to hezky rýmuje a používá to moc rád :)))

"jojo, hned to bude miláčku, jenže protože si maminka dneska trochu pospala, musíš chvilku vydržet..."
"mamííí ňamíííí..." budiž mi jasnou odpovědí :))))

... a teď se přiznám, má výchova občas selhává, a ač jsem vždycky tvrdila, že to  u nás JAKO FAKT NIKDY nebude ... otvírám notebook a pouštím pohádku... jj, je to tak... selhala jsem... :(

... a tak Křemílek kouká na "bubudydy"(takový velký auta, který se mění v bubáky...velmi oblíbené teď...) já vařím kaši a zdá se, že se u nás vznáší docela klid... avšak najednou spustí Terezka... nojo, už je to dvě hodiny od kojení, tak je jasné, má na to právo... nu což, dám Křemílkovi výbornou ranní kašičku se smetanou a borůvkami...



...jako každé normální ráno věřím, že v klidu začne snídat a já mezitím nakojím... hehe... dneska kaše nezabrala... ani ta hromada sladkých borůvek... jen se malá přisaje, tak se za nedlouho ozve "mamííííí......".... "mamííííí...".... když nějakou chvíli nereaguji tak nabere grády... "maaaaamííííííííííííííííí..." ... tak jo, už jdu... jen se zvednu tak samozřejmě začne brečet Terezka... však já se za chvíli vrátím, neboj.
... Křemílek potřeboval podat autíčko, no dobře... ale koukám, kaše netknutá... ach jo,... kroutí hlavou "ňami ne"... a ukazuje na kaši. Otočí se směrem k lince, ukáže na ni a řekne "Brmbrm ňami..." - v překladu je to smoothie, které se se mnou naučil pít a vyžaduje ho stále a nejlíp i místo každého jídla... Jindy by mu to prošlo, ale dneska ne, protože za chvíli si ho má vyzvednout babička s dědou a jedou na výlet a na Borůvkobranní a tak je potřeba, aby měl v bříšku pořádnou snídani... tak se ho snažím několika lžičkami sama nakrmit a vracím mu lžičku do ruky, že teď hezky sám, a letím k Terezce, která se též domáhá zbytku snídaně... upf... tak chvíli klid... hurá... vypadá to,že Terezka i na chvíli zabere a dotáhne si dopoledním šlofíkem včerejší nespací den... užužuž by to klaplo, ale to by se nesmělo ozvat z kuchyně "mamíííííí..." ... pomalu se zvedám od Terezky, bohužel s rizikem, že ještě nezabrala natolik, aby mou nepřítomnost nepocítila... a utíkám za Křemuldou, který mi opět vrací kaši se slovy - "Brmbrmňami..." ... OKA, tak jo, jinak s tebou to dneska asi nepůjde, ale dostávám spásný nápad, to smoothie mu udělám z té kaše :) on ji vysosne a bude a výživová hodnota zůstane :) tak tedy nesu na stůl skleničku s rozmixovanou ovesnou kaší a spouuuustou borůvek, zapíchnu mu do toho brčko a běžím k Terezce, která se samozřejmě mezitím vzbudila... tak uspávací ritál znovu... ale z kuchyně opět "mamíííí..." - no je tohle možný?.... tak co je to teď... přijdu a nechápu... ze skleničky neubylo ani hltu, ale Křemílek si mezitím brčko rozkousal natolik, že bylo naprosto nepoužitelný... fakt to nechápu... normálně to nedělá, hezky poslušně sosá jako čmeláček... ach jo, dáme nové brčko... 
To už ale naše psí slečna venku zjistila, že jsme vzhůru a začla se dožadovat puštění dovnitř... což dělá to normálně, že si kníkne pod oknem, ale dneska, aby asi opravdu měla jistotu, že o ni víme, tak si vyskočila na lavičku pod oknem a kouká nám přes parapet do okna... a uvidí ji Křemílek, vyskočí na židli ukazujíc "HAFHAF..." a jak zbrkle vyskočí a mávne rukou.... máme borůvkobranní i my... sklenička s fialovou tekutinou teče po stole, po židli, po zemi, po Křemílkovi... a Křemulda stojí na židli a volá "jéjee.." a na to se venku ozve rána... protože jak Mona skákala do okna, strhla květináč s kytkou... paráda...
... nádech, výdech, úsměv ... a v klidu Křemílkovi říkám, že to nic, že uděláme nový jo? ... a on se ke mě natáhne a obejme mě kolem krku... cožpak se můžu zlobit? ... a tak ho utřu od borůvek, udělám mu do skleničky nové a teď už opravdu jen borůvkové ňami, posadíme se v kuchyni na zem, držím mu skleničku a on ho celé naráz vycucne.... No, tak jo, tak dneska nám ta kaše fakt asi souzena nebyla... :) 
... tak se jdeme obléci, protože za chvíli by tu děda s babičkou měli být, tak ať nemusí čekat... v pokojíčku zjišťuji, že Terka nespí, ale kouká, no naštěstí aspoň nebrečí :)... 
... jen jsem Křemílka oblékla, je tu babi a děda, paráda :) ... sice Křemílek chvíli protestuje, protože se chce zrovna teď houpat a né jet na výlet... ale když mu slíbíme, že na výletě taky bude "houpy", tak nakonec poslušně odcapká do auta :)... upf... a je po 11hod... paráda, a já ještě nezačla vařit a ve 12hod přijde hladový otec rodiny... tak to je nejvyšší čas... jenže Terka už se hlásí o slovo a značně... a do toho telefon... ááá manžel ... volá, že dorazí až v jednu hodinu, jestli to kvůli obědu nevadí... "Vůbec ne miláčku ♥"... mám hodinu navíc, paráda :) 
... vážu Terku do manduky a jdeme vařit... na plotně bublá polévka, v troubě je kuře a na břiše stále víc a víc nespokojená Terezka... normálně mi v nosítku vždycky usne, normálně v tuto dobu už má i odpolední spánek za sebou, ale dneska je všechno od normálnosti daleko... ale stejně už je čas na další kojení, tak jdeme na to... a jupííí, při kojení Terezka usne. Konečně!!! Mizím dodělat oběd, blíží se jedna hodina :) a můj drahý je za dveřmi :)
... doma klid, dítě spí, oběd voní... no prostě pohoda ne? :)))

.... "ahoj lásko :) oběd je hotov, za chvíli můžu nosit na stůl :)... je polévka, kuře a kuskus..."....
... následuje vyděšený pohled... manžel je totiž na českou klasiku... všechno co má náznak zdravé výživy pro něj děsivá noční můra... nojono... ale když já jsem ty brambory holt zapomněla koupit... :(

"Pro jednou to přežiješ miláčku, ne?"
"No tak dobře... pro jednou jo... ale..."



... budí se Terezka, běžím za ní a dovětek už neslyším...:).... nebo radši neslyším :)


Vaše Šárka

PS. a chcete se na konec ještě zasmát? :)... před dvěma dny jsem si řekla, že by bodla letní pedikůra... a tak dva dny už i mé nohy mají od NORMÁLNOSTI daleko... už ani nevím kdo či co mě najednou nutně potřebovalo... :)


... možná jsem si ji mohla dodělat teď, místo toho abych napsala tenhle blog... ale když já prostě musela :)... noha počká... a kdo ví, třeba než se dočká dokončení, bude tento styl hitem letošního léta a já budu jako první IN :)))


Přeji krásné normální i nenormální dny ♥ !!!


sobota 2. července 2016

Pražma zlatá na talíři...

Krásnou sobotu, moji milí :)

... je to nedávno, co jsem si tu veřejně slíbila, že jednou za měsíc se bude u nás doma na talíři podávat v minulosti tak opomíjená ryba :)... a aby se mi to lépe plánovalo a nezapomněla jsem, tak jsem si dala nepsané pravidlo, že pokud to půjde, tak to bude vždy první víkend nového měsíce... :)

...takže dneska jsme si pochutnali na pražmě na másle s gratinovanými smetanovými bramborami s rozmarýnem... 



...oproti tomu jak to zní, tak ve finále recept není žádná vyšší dívčí, je naprosto jednoduchý a celá příprava mi zabrala hodinku... hlavně není náročný na ingredience a je to taková moje rychlá improvizace... :)

Budete potřebovat:
rybu dle chuti (počet podle počtu strávníků)
máslo
brambory
pár snítek rozmarýnu
smetanu
sůl a pepř

... rozehřála jsem si troubu na 200st a zatímco se v ní tvořilo požadované klima, tak jsem brambory oloupala a nakrájela na plátky, dala do pekáčku vyloženého pečícím papírem, zakapala olivovým olejem, posolila a popeřila, rukama pořádně promíchala a nakonec nahoru pokladla pár snítek rozmarýnu... a dala do trouby na cca 15min... 



... rybu jsem pořádně osolila, vložila do ní plátky másla a na druhém plechu dala do trouby k bramborám... (nad brambory)... na cca 30min (prostě je tam celou dobu, co pečete brambory :))... a asi 3x jsem ji během pečení potřela máslem
... po 15ti minutách pečení jsem brambory zalila trochou smetany a nechala s ní péct ještě 10min, po 10ti minutách jsem plechy přehodila (brambory jsem dala nad rybu),zapnula pouze vrchní gril a rychle jsem brambory zagratinovala - aby se na nich vytvořila zlatavá kůrčička ...
no a bylo hotovo a servírovalo se...

... měla jsem strach, že to bude takové moc jednoduché a odfláklé... ale na tom,že v jednoduchosti je síla opravdu něco je, protože vynikla krásně čistá chuť ryby na másle a brambory s vůní rozmarýnu to jen završili a podtrhli... :)... prostě báječný lehký letní oběd ;).. 

... a pražma je moc dobrá, dokonce mě nadchla více jak pstruh... :)



... dopoledne bylo krásně, obědvali jsme venku... ale stále se to honilo a od 16hod máme zataženo a trochu deště :) ... to nevadí, venku jsme stále :) ... chtěla jsem odpoledne i na chvíli do aťasu, ale naše princezna se rozhodla, že dneska přes den spát nebude, je vzhůru už od půl 11, směje se a chce si povídat a mazlit se :))) a teprve snad teď - v 19.15hod to vypadá, že zabírá... :) no tak třeba by mohla spát v noci :)))

Mějte krásnou neděli a užijte si zbytek soboty ;) ... a já si teď půjdu poklidit a jestli Terezka vydrží spinkat, tak si udělám klidný filmový večer... mám tu nějakou romantiku, tak se zavrtám do deky, zapálím svíčku a budu relaxovat... to se mi nepovedlo ani nepamatuji, a taky je to už i znát na malování, že jak nejsem "odlehčená" tak to nějak nejde... :)

Krásný večer!!
Vaše Šárka ♥