čtvrtek 27. října 2016

Spánek je pro nuly...

... užívám si tu vzácnou chvilku... sedím tu a ani nedýchám abych to náhodou nezakřikla...mám hroznou chuť na kafe, ale nechám si jí zajít abych tu nemusela hlučet s kávovarem... oba dva rarášci usnuli... OBA!! ... je to už asi měsíc, co Křemílek přestal po obědě spát. Přes léto to bylo občas, ale teď už je to standard...
Říkám si, že jsem tenkrát, když to bylo poprvé co nechtěl jít chrnět, měla být neoblomná... jenže on tak moc naříkal, že hajíí nééé... a tak jsem si řekla, že pro jednou to přeci nevadí... jenže pak to bylo zase a častěji a častěji neměl čas jít spát, měl prostě důležitější věci na práci... a když jsem se ho snažila do pelíšku uložit i přes jeho protesty, bylo to horší než lepší... a tak to pomalu došlo k tomu, že přestal spát odpoledne úplně...

... jenže ono mu to chybí, to je to nejhorší... kdyby nebyl od malička docela velký spáč tak neřeknu, ale dát odpoledne 3 hodiny nebyl problém. Spíš naopak. Málokdy se stalo, že by spinkal třeba jen hodinku a půl či dvě... takhle už je kolem 4hodiny unavený... jenže nechat ho usnout nemůžu, protože se vzbudí nejdříve v šest a to mám zaručeno, že večer bude jak rybička... zkoušela jsem ho i nechat spát třeba jen hodinku a vzbudit ho, ale bylo to horší než lepší ... jak byl nedospalý, tak byl šíleně protivný...

... a to je druhá věc... asi taky nám přichází období vzdoru... takže musím teď častěji a častěji stanovovat hranice a když se pak dostaneme ke konfrontaci, že něco nesmí, tak ruku v ruce s jeho únavou a přetažeností máme na denním pořádku záchvaty vzteku... nikdy to neměl... a řeknu vám, je to síla... funguje kolikrát jen to nevšímat si ho a nechat ho... jakmile bych s ním začla komunikovat tak zvyšuje obrátky víc a víc... ale hrozně mě to trápí... bojím se jestli mu ty záchvaty vzteku nějak neubližují... je totiž hrozně citlivý... 

... je to boj nervů na obou stranách... snažím se zachovat klid, ale někdy to ve mě tak kyne...
... a když ho podesáté vytahuji z pod stolu (což je teď jeho oblíbená schovka), protože mu potřebuji natáhnout kalhoty abychom se konečně vypravili ven, zatímco Terezka už je připravená v sedačce ... a mě jsou po porodu ještě pořád těsný džíny a tak se v nich fakt pod stolem plíží a dělají různé gymnastické kousky dost nepohodlně... a pak se samozřejmě ještě pořádně při vstávání fláknu do hlavy... takže bych nejradši vyběhla do lesa a tam řvala z plných plic... a když se do toho ještě kolikrát přidá Terezka, který se oblečené a přivázané v sedačce taky už přestává líbit... a já se začínám potit...  tak to bych možná ani vybíhat nikam nemusela, ale klidně bych začla řvát na místě... :)

... a nedávno se mi po podobné akci stalo, že když jsem oba zaparkovala s vypěním všeho, včetně knoflíků na kalhotách, do auta a chystala se vyrazit, tak si tak sedám za volant a najednou kouknu a vedle na sedačce spolujezdce si hoví náš pes, že jako pojede s náma... hrklo ve mě, protože mi došlo, že jsem zapomněla zavřít branku a dost jsem si oddychla, že Mona zaparkovala za námi do auta a že nevzala čáru někam do polí... nejsem si fakt jistá, jestli bych jí v tu chvíli běžela hledat... (no nejspíš jo, ale nechci si to ani představovat...)

... a tak v neposlední řadě se přiznávám, že ten jeho spánek chybí i mě, protože jsem byla zvyklá, že jsem za ty dvě hodiny dokázala udělat spousty práce, kterou teď dělám za běhu s nimi nebo odkládám ... večer se vše snažím dohánět, ale furt mám velké mezery... a strašnej nerv, že něco není hotového a nestíhám...

... a teď, když mám tu vzácnou chvíli bych měla taky běžet dělat něco užitečného... :) 

... áááá tak ne, už slyším Terezku, tak krásný zbytek dne moji milí ;) a pokusím se trochu s psaním zase polepšit, ale večer, když už se k PC dostanu, se mi tak hrozně zavírají oči, že usnu u první napsané věty :)

... a taky vy, kteří jste mi poslali mail a čekáte na moji odpověď, prosím prosím ještě malou trpělivost, prokousávám se jimi postupně co to jde a určitě na vás nezapomenu!!! Naopak jsem ráda za každou vaši reakci a zprávu a vůbec kontakt se světem ;)









... časově jsem to nevychytala a příspěvek vkládám až teď... :)
... zítra je svátek, tak přeji krásný volný den všem, kteří ještě rozeznávají pracovní a víkendové dny jeden od druhého :) ... já už s tím mám docela problém :) ... krom neděle, kdy máme doma tatínka, ale nedávno byl s námi doma i v pondělí a já pak měla celý týden v tom všem nějaký zmatek :) ... my zítra plánujeme jet k našim, o víkendu má děda narozeniny tak budeme tak trochu rodinně slavit :)... a můj drahý s námi bude dokonce celý víkend, chceme pouštět draka, pokud vítr dovolí, a taky doufám, že se dostaneme konečně na dlabání dýní - koupila jsem je už před 14 dny a od té doby je stále vozím v kufru auta... vždycky domu táhnu plné ruce a pak už se nikdy pro ně nevrátím... tak jen doufám, že z nich nebudu mít ve finále po kufru dýňovou fašírku... ach jo...

Krásnou dobrou noc ♥
Vaše Šárka




Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za návštěvu a pokud mi budete chtít zanechat komentář, předem moc děkuji ;) Vážím si toho a uděláte mi určitě radost ;)!