úterý 26. července 2016

Půlka léta za námi...???

to jako fakt???
... nevěřícně jsem o víkendu stála před kalendářem a všemožně kontrolovala jestli je to opravdu fakt nebo jestli to třeba není chyba kalendáře... není... opravdu je to tak... a i když už jsem si zvykla, že ten čas letí jak šílený, tak mám najednou pocit, že poslední dva měsíce jakoby se vcucly časově do jednoho týdne... no tak dobře, tak maximálně dvou (ať nežeru :))...

... ne opravdu... naposledy si pamatuji, že jsem časovou osu letmo zachytila začátkem června a najednou švůůůůůůůňk... a jsem skoro o dva měsíce dál...

... nemůžu se z toho šoku (ano, nazvu to opravdu tak, protože pro mě to fakt ŠOK byl) stále vzpamatovat...

... co jsem proboha ale celou tu dobu dělala?? vždyť když se rozhlédnu kolem sebe, tak ty dva měsíce by měli být snad někde znát ne??... jenže mám pocit že nejsou... marně si vzpomínám co jsem poslední dny... týdny... a vlastně celý měsíc dělala... nějak jsem se v tom koloběhu kolem domácnosti, zahrady a dětí zamotala... a tak trochu asi i ztratila...  nechala jsem tak nějak čas plynout a rozplynula jsem se v něm... pořád dokola peru koše prádla... a když si oddechnu, že zase vidím na jeho dno, tak než to vyprané prádlo vyžehlím a vyskládám do skříní, tak zjistím, že už je zase plný... pořád dokola uklízím, že by mohl mít někdo pocit, že doma máme naleštěné kohoutky a kliky a že z podlahy by se dalo jíst, ale když se rozhlédnu, jediné co z toho je pravda, že by se z naší podlahy jíst dalo... a to jako fakt beze srandy a nadsázky... po každém obědě, večeři, snídani ... vždy si říkám, že bych uživila slepici, kterou bych vždy jen do kuchyně pod Křemílkovo židli pustila :), ale tu si nepořídím, protože bych pak musela uklízet ještě po ní :) ...

... ne, nechápejte mě špatně, nestěžuji si, že to musím dělat... to co mi způsobilo ten šok, je fakt, že za takovou dobu za sebou nevidím kolem sebe jediný výsledek čehokoliv ... a na to nejsem zvyklá...a ten šok možná ještě víc zveličuje to, že mám špatné svědomí, že bych měla dělat víc a nějak mi to poslední dny nejde... o malování ani nemluvím... i když právě tam mám svědomí nejčernější... protože tam mi to dokončování dělá největší problémy, kor pustit se do něčeho nového... 

... každopádně vlastně jeden výsledek tu mám... :) jedna dokončená ZASE andělínská cedulka... je k mání na Fleru, kdyby náhodou... ;)




... a je sedum, mizím vařit večeři...

... a vlastně jsem vám zapomněla popřát krásné úterý nebo tedy alespoň to, co z něj ještě zbývá... :)

Vaše Šárka♥











1 komentář:

  1. Mám to naprosto stejné. A na padání jídla na zem máme místo slepic dva psy. Vejce nesnáší, zato z nich padají chlupy. A fest!

    OdpovědětVymazat

Děkuji za návštěvu a pokud mi budete chtít zanechat komentář, předem moc děkuji ;) Vážím si toho a uděláte mi určitě radost ;)!