pátek 21. července 2017

Můj druhý den s akvarelem...

... tedy pro upřesnění - noc...

... zkusila jsem si sice nejdřív rozmočit pár kaněk a udělat pár zkušebních tahů štětcem, jak jsem našla na netu v různých tutoriálech, ale asi po 15ti minutách jsem to vypla, počítač zaklapla a pustila se do toho po svém. To je moje potíž, já se do všeho prostě musím pouštět svojí cestou "pokus omyl"... a všechna ta úskalí porážet za běhu... v návodech se občas ztrácím a pod náporem informací mě zachvacuje panika, že tohle asi nikdy nezvládnu... Stejně tak docela nerada maluji podle předloh, protože moje ruka už je naučena jinak a chce si vždycky jít svou cestou :)...

... a tak ji nechala jít aji tentokrát...
... proto prosím tady nečekejte žádné odborné rady, ty rozhodně ráda přenechám těm, kteří na to mají kvalifikace ;)... toto je jen o mých cestách, které někdy jsou zbytečně krkolomné ;)

... akvarel mě dostal... naprosto mě pohltil...
... hned po prvních tazích je jasné, jak velký rozdíl je to od olejomalby... stačí jeden špatný tah, špatné namíchání barev, stačí víc vody a je to mžik, kdy se barva rozpije úplně jinak jež potřebujete... a můžete začít znovu... (olejomalbu můžete opravovat, přemalovávat a předělávat třeba milionkrát...)... proto jsem docela ráda, že jsem se do akvarelu pustila až teď, kdy je ruka trochu jistější...

... a tady můj první pokus akvarelový...
... nevím proč jsem musela začít zrovna obličejem, že jsem si nevybrala třeba strom... ale tady to vidíte... to jsem prostě já...



... pak jsem přešla na květenu...
... oblíbená maceška...



... a dneska jsem během chvilky odpolední trénovala holčičky...



... a teď jdu vytáhnout pizzu z trouby, nalít sklenku vína a přitulit se k drahému na gauč, drobotina chrní a tak budeme doufat v klidný společný večer :)
Vám přání krásného víkendu posílám a za nahlédnutí a jakýkoliv názor předem děkuji :)))!!!




Můj první den s akvarelem...

... normálně jsem docela bordelář (moje olejové barvy věčně bez víček, by vám mohly vyprávět...) ale včera, když prťata dala odpolední siestu, jsem zasedla a udělala si tuhle paletku akvarelů UMTON. Za prvé proto, že když akvarelku vybalíte z papíru, tak kalíšek je čistě bílý a neoznačený a já mám ráda přehled, jak jsem zvyklá od tuby s olejovou barvou ... a i když by se to dalo určitě i očíslovat liháčem zespodu kalíšku, tak má to i druhé plus, a to, že jsem si je alespoň osahala a spadl ze mě ten prvotní strach... Naopak cítím, že to půjde, že jsme si sedli, což jsem třeba u akrylu neměla a doteď se svou  náklonností k němu bojuji. Je na mě hrozně nepoddajný a plastický. A detaily se mi s ním špatně vytvářejí... Takže třeba u dřevěných vyřezávaných věcí ho používám jen na podkladové a větší plochy a pak konečné detaily dodělávám olejomalbou. 

... tak a příště už první pokusy ;)...



PS. a děkuji moc Hance za komentář v minulém příspěvku a za podporu ♥

čtvrtek 20. července 2017

Akvarelový...

... není den aby na mě odněkud nevyskočilo slovo výzva... 
... nejeden člověk s výzvou hubne, jiný peče a vaří... a já si řekla, že si vyhlásím svoji vlastní soukromou výzvu a zkusím se za léto poprat s akvarelem... 

... to, že olejomalba je moje srdcovka víte... co jsem ji zkusila, tak jí zůstávám věrná... zkoušela jsem třeba akryl, ale ten u mě propadl na nejnižší stupínek... barvy jsou na můj vkus nepoddajné, až moc plastické... a používám ho opravdu okrajově, spíše na podkladové větší plochy a detaily stejně dodělávám olejovkama...

... akvarel je pro mě stálou neznámou... před dvěma lety jsem dostala k narozeninám celou kazetu akvarelek od mé nejoblíbenější značky... uložila jsem je do šuplíku a vždy si je jen s posvátnou úctou prohlédla a zase schovala... ani nevím co můj strach způsobilo...

... tento rok jsem jako dárek dostala další sadu akvarelů... a tak od té doby nad tím přemýšlím stále víc, protože akvarel bych využila i v rámci ilustrací co mě čekají... a pak když s akvarelem přišla Lucie (LucieLiving), která se do něj vrhla po hlavě a já vidím, že to prostě jde, tak jsem se nechala nakopnout od Jitky Zajíčkové, že to mám prostě zkusit a tak po dalších 3týdnech boje sama se sebou ... jsem se rozhodla do toho jít a vyhlásit si sama sobě letní výzvu... ;)

... pouštím se do toho jako samouk, svojí vlastní cestou... stejně jako do olejomalby... a ať to dopadne jakkoliv, tak vše si povedu ve svém "akvarelovém deníčku" :)...
... a třeba nakopnu i někoho z vás a zjistíme, že se není čeho bát ;)...


Rozhodně se nelekejte, že olejomalbu odkládám do vzniklého prázdného šuplíku (stejně by se tam všechny ty barvy nevešly.... :)), a že nesplním vaše objednávky a přání ;)... Olej na mém stole zůstává dál a pracovat na něm budu stále jako doteď... jen ve volnějších chvílích ... no asi místo spánku a jídla (takže ve finále i zhubnu :))) ... budu tápat,kousat se do rtů, objevovat, nadávat, bouchat do stolu a třeba se i radovat z nově objevených a pokořených tajů akvarelu ;)

Akvarelu třikrát ZDAR!


Vaše Šárka♥

úterý 18. července 2017

Culíčkový...

Když jsem byla malá, až do 13ti let jsem měla krátké vlasy. Jak já záviděla holkám všechny ty copánky a culíčky... To, že si mohly s rozpuštěnými vlasy hrát na princezny a já abych měla aspoň nějaký pocit vlajících pramenů, jsem si musela dávat na hlavu hadr...

 Taťka nás oba s bráchou stříhal na jeden mustr... "po vojensku", jak říkal. A pak dodával "dlouhé vlasy, krátký rozum..." No těžko říci jestli právě ty krátké vlasy měly vliv na školní výsledky :)

Každopádně kolem toho 13tého roku jsem se trochu vzepřela a vlasy si nechala dorůstat... až do doby, kdy babička usoudila, že už jsem dost velká slečna na to, aby mě stříhali doma a objednala mě ke své holičce aby mi udělala "pořádnou frizúru"... a moji milí, že udělala!!!  Jak posléze poznamenal náš pan učitel matematiky, vypadala jsem jako to "roztomilé svoření, co léta na koštěti..." Zlatej sestřih "na vojáka"... Bože jak já se styděla. Pani holičce vůbec nedošlo, že moje kudrnaté vlasy budou při vysušený mnohem kratší než za mokra... a vytvořila mi na hlavě příšernou beranici. Taky že jsem se po této zkušenosti až do 25ti let kadeřnicím velkým obloukem vyhybala. A běda tomu, kdo by mi na moje vlasy chtěl sáhnout...

Tenkrát jsem se zařekla. Jestli jednou budu mít holčičku, bude mít dva culíky a vlasy do půl zad. Budu jí zaplétat culíky a vázat mašle. 
A prdim na báchorku o kratším rozumu...







...ty dětské první "myší ocásky" jsou prostě nejroztomilejší ♥


pondělí 17. července 2017

Poznávací...

... nastalo ticho, až moc hlasité, což mě donutilo se rozhlédnout. A on tam sedí a něco strašně upřeně pozoruje. Poznává...




... a šneček nebojácně vystrčí na Křemílka růžky a poznávají se navzájem...





Vydrželo jim to dlouho. Trochu jsem měla obavu, ale naštěstí domu jsme si ho nést nemuseli :) Dali jsme mu list salátu, popřáli dobrou noc a nechali ho jeho tempem uhánět za novým šnečím dobrodružstvím. A Křemílek uháněl do vany :))

... a dobrou noc posílám teď vám ;)

sobota 15. července 2017

Je libo do kávy cukr?

Ne, děkuji, já nejraději černou...
... bez ničeho...


... ale dobře, tak pro tentokrát udělám vyjímku...
... a že na mě nešetří, holka moje...



Krásnou sladkou sobotu! Já balím skřítky a borůvkový koláč a jedeme až do zítřka k babičce a dědovi... letos poprvé přes noc. Jen to počasí trochu vyletnit prosím! 

pátek 14. července 2017

KONEV...

Mám nový poklad!
...no, on tedy není až tak nový, má už něco sakra za sebou, což je na něm vlastně to nejlepší ;)...
... objevila jsem ji u Martina v pracovně a prostě mu ji tam nemohla nechat, to určitě alespoň někdo z vás pochopí :)...
... dlouho mým pohledům smutných a prosebných očí odolával, ale dostala jsem ji ...
... musím se ale o ni dobře starat, a to já přeci budu!...


... už má čestné místo v kuchyni...
... do toho rohu jsem pořád nemohla najít to správné ořechové, ale tohle je TO ONO ;)
... no jen posuďte sami...






... mám s ní velké plány, ale zatím jsem ji ozdobila ptáčaty na kolíčkách, co jsem tu měla od Velikonoc ;)




... a já letím vyndat koláč z trouby, protože začíná nějak podezřele vonět... je borůvkový a to by byla obrovská škoda!

Vaše Šárka ♥